Za poslední roky okolo mě ve firmě proběhla spousta zajímavých lidí. Někteří se objevili a zůstali. Někteří se objevili a zmizeli. Někteří s námi byli a zmizeli. Až v závěru tohoto týdne jsem pochopil, jak v rámci vedení skutečně poznat člověka.
Pro účel tohoto článku zcela zanedbám skutečnost, že existují lidé, kteří pro výkon v konkrétní pozici nemají schopnosti nebo předpoklady a budeme si chvíli myslet, že máme k dispozici jen nadané a schopné kandidáty. Jak z nich vybrat a dovychovat toho správného?
1. Vybírejte prakticky
Všichni jsou dnes na personálním pohovoru nejlepší, pracovití, týmoví hráči, se smyslem pro detail a taky kreativní. To je samozřejmě nesmysl, protože kdyby tomu tak bylo, měli bychom u nás už dávno zlatou éru kapitalismu. Za poslední rok se mi podařilo významně zkrátit dobu, kterou u nás stráví uchazeč o práci na obchodním oddělení, než odhalíme, že je pravda o jeho schopnostech jinde než prezentoval. Jak? Prakticky. Vždy, když jsem u nějakého uchazeče v životopisu našel kreativitu, dal jsem mu papír a tužku, otázku a šel jsem si odskočit. Bylo zajímavé sledovat jak lidé, jež se dělali „nejkreativnějšími“ napsali na otázku „Na co se dá použít cihla“ stavba domu a tím skončili. Zatím co jiní napsali perfektní seznam, z nichž odpovědi typu „Zbraň na tchýni“, „Na pedál v autě“ docela i pobavily. Jistě Vám dojde, koho jsem si asi vybral a také že tady nemohu prozrazovat svoje další metody, neb by přestaly být dílem okamžiku 🙂 Nedávno proběhlo internetem video z přijímacích pohovorů Heinekenu, který je našim zákazníkem a kde to dělají podobně. Manažer, který pohovor vedl dokonce nasimuloval omdlení. Zajímavé bylo, že pouze jeden kandidát k němu hned přiskočil a začal něco dělat… (můžete hádat kdo vyhrál).
2. Neklonujte
Je nesmysl tvořit klony dalších lidí. Vaše nová asistentka nikdy nebude stejná, jako ta předchozí. Váš nový kolega nikdy nebude stejný jako vy. Čím víc budete lidi do této pozice tlačit, tím více budou Váš systém odmítat – ačkoliv Vám fungoval. Nabídněte jej a pokud ho kolega odmítne, nechte ho vytvořit si svůj. Když bude v rámci Vašich standardů svým přístupem přinášet ovoce, vyhráváte na plné čáře! Neklonovat lidi, znamená umožnit jim rozkvést a projevit se. Tím, že necháte člověku volnost projevu, snáze a rychleji odhalíte jeho nedostatky i přednosti.
3. Všímejte si drobností
To nejhorší co Vás může potkat je člověk, který otráví nebo nakazí Váš tým. Tento člověk prakticky vždycky z Vaší firmy odejde, ale může za sebou zanechat spoustu „nahnilých jablíček“. Co s tím? To nejdůležitější, co musíte udělat začíná dávno před příchodem „nahnívače“. Vybudujte mančaft, který bude věřit trenérovi (ano, je to těžké, ale zároveň to sem teď nepatří :-))! Tam se těžko zahnívá. „Nahnívač“ se musí týmu přizpůsobovat a vy musíte využít jedinou zbraň, kterou máte. Drobnosti. Sledujte jeho chování, sledujte jeho výsledky. Vždy, když mě někdo v minulosti zklamal, uvědomil jsem si, že kdybych sledoval drobnosti a bezmezně nedůvěřoval, nebyl bych tak překvapen. Máte s kolegou nějakou rozepři, kterou musí vykřičet do světa? Kterou musí hned rozebrat na chodbě s kolegy? Kterou musí hned hodit do skype, nebo na facebook? Drobnost, která hodně napoví. Lidé, stejně jako zvířata shánějí podporu v hejnu, když se připravují na těžkou situaci, která je čeká. Říkám tomu nahnívání a myslím, že nejde o nic jiného, než o lhaní do kapsy. Je potřeba si nalhat, že „moje pravda je nejpravdovatější“ a že jsem se rozhodl dobře. Ti, kteří takoví nejsou, odcházejí zpříma, s hlavou vztyčenou, neprovází je srdceryvný pláč „nahnilých“ přátel a nemají potřebu se před odchodem ohlížet nazpátek :-). Zapamatujete si je jednoduše podle toho, že je kdykoliv v budoucnu rádi vezmete zpět, pokud budou mít zájem.
4. Řešte nespokojenosti
Brblání pod fousy má jednu nekompromisní nevýhodu. Narůstá. Posouvá se píď po píďi ke stavu, kdy se sklenice přelije. V tu chvíli je už pozdě, sklenice se přelívá a je jedno, jestli byla prvotní nespokojenost oprávněná, nebo neoprávněná. Zamýšlejte se nad nespokojenostmi svých lidí a diskutujte je s nimi (a tam kde to jde, nejlépe za přítomnosti dalších kolegů). Zaměřte se na to, proč vznikají a jestli byly vyřešeny nebo vysvětleny. Eliminujete tím nahnívání zevnitř, kdy bude nespokojený člověk hledat další do party, jen aby Vám ukázal, že se jedná o „skutečně velký“ problém a že měl pravdu. Často to pokračuje ještě nějaký čas poté, co se v míru, nebo ve válce rozejdete. Buďte na to připraveni.
5. Poslouchejte kolegy
Poslouchejte své kolegy, poslouchejte jejich nadřízené. Snažte se nebagatelizovat jejich „problémy“, protože v jejich situaci se může na rozdíl od té Vaší jednat o skutečný problém. Nejlepším zabijákem nápadů a pohody je „rychlý odpal“ od nadřízeného s tím, že se jedná o blbost. Ve chvíli, kdy za Vámi kolega přijde s prosbou o radu, názor a nebo o pomoc, vyhráváte soutěž důvěry!
Všímáte se, co mají všechny body společné? Ano, je vnímavost vůči chování člověka, kterého hodnotíte ať už s ohledem na sestup, nebo na postup. Lidé se ve skutečnosti uvnitř příliš nemění. Mění se pouze forma jejich vystupování. To nejdůležitější pravidlo, které musíte mít na zřeteli vždy a všude je, že: za člověka nemluví slova, ale činy. Ač to je někdy sakra těžké, pamatujte na to, že o tom jací lidé skutečně jsou, vypovídá to, co vykonali – nikoliv jak hovoří a jak vystupují (ačkoliv to ve většině případů jde ruku v ruce). Skutečná pravda o lidech se ukrývá v nich samých. Zbytek je herectví, které rozhoduje o tom, v jaké formě z nich vyleze ven. Činy jsou buď dobré, špatné, nebo je zatím nedokážeme ohodnotit, ale slova si lze vždy vyložit mnoha významy a tak jak chceme. Člověk, jenž slova přijímá, si vždycky vybere ten význam, který si přeje. Naše ego už takové je…
Dobře to lze ilustrovat na příkladech mých kolegů. Kolegyně, kterou mám rád, má problém. Její nadřízený chtěl prý už 4x udělat něco, co se jí nelíbilo. Kdyby se ohlédla, a podívala se na činy, zjistila by, že to v průběhu několika let neudělal ani jednou – skutečně chce? Dává na slova místo činů a vykládá si je po svém. Přitom je pro obě strany tak jednoduché udělat chybu – jeden to může špatně říct (nebo to dokonce neumí říkat) a druhý to může špatně pochopit (nebo to pochopit neumí). Další příklad jiného kolegy hovoří o tom, jak měl mezi jinými pověst nekompromisního šéfa, který „utahoval šrouby“. Jistě, když se člověk zamyslel nad jeho slovy a vystupováním, mohlo se to tak zdát. Ve chvíli, kdy se však jednotliví lidé v jeho týmu zastavili, ohlédli a spočetli opatření, která zavedl, překvapivě zjistil, že neutáhl žádný šroub.
Všichni máme ve svém okolí osoby, za které bychom dali ruce do ohně. Ačkoliv někdy řeknou věci, které nás třeba překvapí. Přesto máme v srdci jasno. Mají naši podporu a stejně tak to cítí oni. Čím to je? 🙂 Zkušenostmi. Jsou to čisté zkušenosti z mnoha situací, kterými jsme s nimi prošli. Obklopujme se takovými lidmi! U těch nových, které ještě dobře neznáme mysleme na to, že nemůžeme být všichni ze stejného těsta. Když ale budeme u lidí hodnotit činy a ne slova, nebude nás to trestat nepřiměřeným očekáváním a zklamáváním pořád dokola a dokola. 🙂
Přečteno 416x.