Je sobota 14.července. V dopoledních hodinách přišel o život spolujezdec na mezinárodní soutěži Rallye Bohemia. Další nešťastná událost na závodech a spolu s ní nastane další kolo otázek: „Proč tu rallye vůbec jezdíte?“. Ne, my opravdu nejsme blázni. Jsme závodníci.
Co je to za sport, prohánět se vysokou rychlostí mezi stromy a hazardovat se životem? Jaký to má smysl a co z toho lidé mají? To jsou otázky, které slyším z úst lidí nezainteresovaných v naší zálibě. Protože vím, že tento blog čtou zejména oni a vůbec netuší, co rallye znamená – zkusím to vysvětlit. Věřím, že toho nakonec nebude málo!
Píše se rok 1980 a Audi se jako jedna z prvních automobilek vydává experimentální cestou pohonu čtyř kol. Jedná se o odvážný krok, který se vyplácí ihned na samém počátku: Hannu Mikkola na Algarve rally předvedl neskutečný výsledek. Jel jako předjezdec (tedy mimo startovní pořadí) a dosáhl o půl hodiny lepšího času než vítěz soutěže! Koncepce 4×4 se ukázala jako super tah. Následovaly další úspěchy a později se k Audi připojily další automobilky, které si v těžkých podmínkách závodů vyzkoušely svá řešení pohonu všech čtyř kol. Nedlouho na to (samozřejmě s Audi v čele) slavily s 4×4 úspěch v civilním provozu a dnes najdete tento systém v nabídce většiny z nich. Díky němu je auto pohotovější, stabilnější a také lépe ovladatelné – dokonce i při smyku. Jmenovat lze další prvky, které přešly z automobilového sportu do civilního provozu a které každý z nás používá například: trubková konstrukce rámu (zejména sportovních malosériových aut), nastavitelné tlumiče (typicky u luxusních aut), palubní počítače, programovatelné jednotky s různými režimy nebo třeba přeplňování. Vývojáři v automobilkách mají jedinečnou možnost v rámci závodů otestovat funkci, přínos a spolehlivost prototypových dílů a poté nasadit osvědčené do sériové výroby. Toliko mají ze závodů všichni obyčejní řidiči po celém světě.
V roce 2002 jsem poznal Martina Vodehnala a strávili jsme spolu čtyři roky na vysoké škole. Právě Martin byl jedním z těch hlavních, kteří do rallye nasměrovali mě, podprůměrného fotbalistu. Onen podprůměrný fotbalista se v roce 2004 ze dne na den rozhodl, že zkusí závodit. Pořídil starou škodovku a započal s přestavbou na závodní auto. Vy, co si myslíte, že závodit znamená sednout do auta, vzít si helmu a jet jako blázen se hodně mýlíte. Než se do takového auta posadíte, znamená to jej postavit – sehnat horu peněz, ještě více času a také několikanásobek pochopení od všech v okolí. Potom si do takového auta konečně sednete a zjistíte, že vlastně vůbec neumíte řídit a začnete se to opravdu učit. Učení, ale přichází ještě o mnoho dřív – při vlastní stavbě auta. Abych sehnal během studia na vysoké škole cca 250.000,- které škodovka pouze v dílech stála, musel jsem absolvovat několik desítek brigád. Pracoval jsem na infolince – tehdy ještě v Telecomu (a tady jsem se naučil mluvit s lidmi). Pracoval jsem jako plavčík (musel jsem absolvoval odborný kurz a naučit se poskytovat první pomoc). Musel jsem se také naučit, jak se kreslí technický výkres, jak se označují materiály, jak pracují různé součástky, jak se počítá pevnost kovů a nebo třeba vlastní hlavou vymýšlet prvky, ke kterým už nebylo možné sehnat dokumentaci. Kromě těchto znalostí, jsem absolvoval stovky hodin práce, která mi dala manuální zručnost a na tu jsem jako kancelářská krysa, která se živí z kanceláře online marketingem safra pyšný! Toliko si odnesl z počátků závodění mladý Sychra – student a zkušenosti úročí dodnes.
Na konci října 2006 Martin nešťastně zahynul přímo na trati rychlostní zkoušky. Tato událost silně otřásla se všemi, kteří jsme ho znali. Naše škodovka stála rozestavěná v dílně Martinova otce a my se po několika dnech od této chvíle rozhodli auto dodělat. Proč? Zejména proto, že minulost zatím ještě pořád ovlivnit nedokážeme – za to budoucnost ano. Auto jsme dostavěli až v roce 2008, tedy po čtyřech letech usilovné práce a shánění peněz. Pomalu jsme se prokousávali dětskými nemocemi a zjišťovali od ostatních, že naše představy o závodění byly poněkud mimo. První úspěchy se dostavily v roce 2010, kdy jsme zvítězili ve skupině historických aut do 1300ccm. Kdo závodí, rád by vyhrál, zdá se. Ale vězte! Většinou to není priorita. Rallye mi za těch pár let, co se v ní pohybuji, dala spoustu přátel po celé republice. Pro drtivou většinu z nich jsou závody relaxem a k nim já se řadím. Nikdo z nás nejezdí závody proto, aby v autě umřel. Možná to jednou potká i mě, ale pamatujte – neriskoval jsem! Pokud se Vám zdá, že závodníci jdou smrti naproti, je to jen iluze. Každý den, kdy jedete autem, riskujete sami o mnoho více. Spoléháte se na ostatní, ne pouze na sebe a spolujezdce tak, jako při soutěži na uzavřené trati. Každý ze závodníků sedá do auta s tím, že může přijít technická závada, chyba jezdce, nebo chyba spolujezdce. Stejně tak, ale vnímáte riziko auta i vy ostatní. Třeba právě teď někde 5km od Vás může sedat do vozu opilec se kterým se potkáte. Stejně tak podstupuje riziko víkendový cyklista, který riskuje při sjezdu kopce, když nečeká v prudké zatáčce štěrk. Na závodech potkávám pravidelně dva starší pány. Ti jezdí autem, které nemá na vítězství. Přesto je najdete na každém závodu a je s nimi sranda. Jeden můj kamarád zase vezme obytné auto, půl rodiny a na závody vyrazí o 2-3 dny dříve. Berou to jako dovolenou, kterou mají 4-6 do roka. Grilují, podniknou výlet. V pátek a v sobotu se hlava rodiny sveze s kamarádem autem a jedou domů. Úplně poslední zkušenost mám z Rallye Orlické hory. Zde jsme poprvé sedli do Lancie a startovali za starším Subaru Impreza. V něm jel mladý manželský pár, který nás přišel poprosit, abychom si na ně nechali dát větší náskok, pokud chceme hodně tlačit na pilu. Mají prý doma malé dítě, jezdí pouze pro radost a výsledky k životu nepotřebují. Není to krásné? Právě tohle má ze závodů většina nás závodníků.
Závody se konají na několikrát do roka. Při absolvování 100 a více km na každém z nich jedete poněkud svižněji než v silničním provozu. Potom vás rozhodně neláká letět jako blázen po dálnici, vybrzdit ty, kteří jedou pomaleji, nebo brázdit obce vysoko nad 50km/h. To si během roku na trati užijete až až a legálně! Když jsem za volantem a jedu do práce, už nepotřebuji adrenalin. Nepotřebuji riziko a vzrušení, protože toho mám dost. Stává se ze mě ukázněný řidič – který bezohlednou jízdou neohrožuje ostatní. A to máte ze závodů Vy, obyčejní lidé, které vůbec nějaká rallye nezajímá a kteří třeba chtějí jen bezpečně přejít silnici do nejbližšího supermarketu.
Jednou se vám může někde udělat špatně. Možná, že bude poblíž někdo, kdo absolvoval kurz první pomoci. Možná vám tím zachrání život. A možná, že nebýt rallye, nikdy by se k tomu kurzu nedostal…
Věnováno památce Bohuslava Ceplechy.
Přečteno 11893x.
53 reakcí na „Jezdím rallye. Ne, já opravdu nejsem blázen!“
Teda tos napsal hezky Luboooo!
Velmi přesně a na můj vkus až velice slušně napsáno. Nejvíce blbých připomínek k rally mají většinou pitomci co nepoužívají zrcátka, najížděcí pruhy zcela ignorují, předjíždí v levém pruhu rychlostí 105km/h, nebo v něm radši jezdí furt, brzdí před přechodem na poslední chvíli a plynulost dopravy je pro ně nepochopitelný pojem. Tak tito „řidiči“ pranýřují rally. Možná by bylo fajn přemýšlet, jak je možné, že autoškoly a úplatní komisaři pustí na silnice lidi co vůbec neumí ani zařadit, natož aby dokázali sledovat provoz. To jsou ti blázni. Bohužel tohle stádo potkávám každý den na silnicích. Zcela odpovědně prohlašuju, že větší riziko, než jedna sezona v rally, je jet v pátek odpoledne třeba do Chebu a neděli zpět.
Tenhle článek by měl být zveřejněn na titulních stránkách všech motoristických časopisů ( a nejen tam ). Píše to člověk, který, jak z článku vyplývá má VŠ a právem se může honosit akademickým titulem. Takovýto pohled na sport a zároveň běžný život jsem snad v životě nečetl od člověka, který není profesionální novinář. I ti by si tady mohli vzít příklad, jak napsat inteligentně o tragediích, které se bohužel ve sportu i v životě stávají.
Děkuji autorovi za nádherný článek, který je věnovaný památce Bohuslava Ceplechy. Pro širokou rodinu lidí, kteří milují rally se všemi nástrahami a starostmi je každá tragická událost na závodech velice smutnou událostí. Víme že tento sport je nebezpečný a to až smrtelně. Každopádně, ačkoliv s tím počítáme, když k tomu dojde, zasáhne nás to všechny a najednou zjištíme, že na to připraveni nejsme nikdy.
Bohouška jsem osobně neznal, jen jsem ho zahlédl na Rally Krkonoše 2012 a jen letmo. To však není podstatné, protože zemřel člověk z té naší rodiny. Čest jeho památce, Bohoušku odpočívej v pokoi, a když budeme blbnout, tak nám z rallyového nebe jednu flákni.
Krásne napisane klobuk dolu!
Je to presne tak. Krásny článok a mal by byť zverejnený vo všetkých novinách a časopisoch. R.I.P. Bohuško.
Smekám, perfektně napsáno. Děkuji za zlepšení nálady 🙂
Díky za článek. Díky i za to, že nejsem sám, kdo takto smýšlí.
Díky.
Nejrozumensi radky, které jsem dnes cetl, co dnes… Dlouho sem nic smysluplnejsiho necetl.
Napsáno hlavou i srdcem. díky
Naprostej souhlas,…. moc pěkně napsáno… díky za to…
SUPER nic jiného nelze dodat měli by si přečíst všichnj kdo rádi kritizují rally aniž by o nich měli aspoň trochu „páru“
Na druhou stranu si je potřeba uvědomit, že dnešní rallye nemá nic společného s původním formátem hvězdicových jízd. Z gentlemanských závodů se stala honba za časem na limitech jezdců/vozů – jen zmínka k tomu, co rallye vlastně znamená, jelikož to vše nezačalo v roce 1980. Technické přínosy byly dokonce mnohem dříve, kdy se experimentovalo s uložením motoru a pohonem nejen zadních kol.
Moc krásně napsané, tohle přesně říkám i já mým známým i mé rodině, když sám jedu nějaké závody. Je to sport, který nad všechny sporty. Já na rally chodím od svých pěti let, kdy mě k nim dostal můj strýc, který byl jejich velký fanda. V pěti letech jsem si řekl, že jednou budu závodit a ten sen jsem si splnil v roce 2010.
Moc krásný článek, 100% pravda.. Neznám moc článků na takovéhle úrovni. Děkujeme..
Dík za super článek…Bobe R.I.P…
Sedí to absolútne presne, hodnotím to ako realistické „umeleké novinárske dielko“ s ktorým sa úplne stotožňujem.
Krásně napsaný článek, velký dík, že se ještě někdo takový najde a ještě větší dík, že to smysluplně napíše. Sám bych to lépe nedokázal napsat. Obsah článku odpovídá realitě. Nezbývá podotknout nic jiného než to, že by si to měli přečíst všichni kdo rádi náš krásný sport jménem rallye kritizují aniž by o tom alespoň trochu věděli. Rally a lidé okolo je jedna velká rodina. Když ji někdo náhle opustí, hodně to bolí… Lubo díky !!! Čest památce Bohouškovi 🙁
Nádherný článek. Nikdo to zatím tak přesně nepopsal.
Velice pěkně napsané. Děkuji za nás všechny kterým vůně benzínu a zvuk burácejícího motoru rozbuší srdíčka. Čest památce všech kteří nás při této lásce opustily.
Přečtení tohoto článku ,moc hezkej zážitek,ale ti co by ho měli číst budou stejně dál jen kritizovat.
Bohoušku i když jsem tě osobně neznal je mi to moc líto a doufám že odnaviguješ ještě spoustu nebeských rally.Ćest tvé památce.
Ahoj
Naprosto s tebou souhlasím dělám už pár let pořadatele rally Krkonoše a letos jsem byl dokonce vedoucí RZ 1 a 5 miluju rallly sport a každý ví, že je to nebezpečné. Mám za sebou pár let jako profesionální hasič a pak řidič záchranky a nahlížím na rally s láskou a s respektem. To jsi napsal přesně vystihuje situaci díky za takové názory ….zvláště v dnešní době
Proč to vlastně jezdí ? Ani po tomto vysvětlení nenacházím smyslnou odpověď. Spíše je to o odpovědnosti k vlastnímu životu a životu ostatních.
Lubo Tome, vím co jezdí někdy po silnicích za hovada, ale opravdu myslíte že jde srovnávat pravděpodobnost smrťáku (nebo jiného vážného zranění) na stejném počtu závodníků rallye a běžných řidičů co si o víkendu vyrazí na výlet?? Tomu já nevěřím. Pokud tedy děláte rizikový sport (což mimochodem potvrzují i slova rodinky v článku), tak zkrátka jdete takové události více naproti, bez ohledu na to jak ten sport miluješ nebo s čím usedáš/neusedáš za volant…
Rallye sleduju na úrovní večerních sportovních zpráv, neznám žádná čísla, budu rád když mě vyvedeš z mylného pohledu na věc.
Btw vypni si to fixní pozicování sdílení, na iPhone (ostatní platformy netuším) se to nedá číst vůbec (překrývá to text článku) a na větší placce to není o moc lepší http://db.tt/HJcxrn7C
Jeden z nejlépe napsaných článků o rally co jsem kdy četl! Děkuji za něj.
Děkuji všem čtenářům, nečekal jsem takový ohlas.
Mario, opravdu si to myslím. A víš proč? Protože prakticky každý den někdo umře na silnicích. Řidič, motorkář, nebo dítě na které někdo nacouvá. Spousta z toto nejsou nešťasné náhody, ale nehody zapřičiněné alkoholem nebo únavou. To v rallye není, protože lidé kteří ji jezdí vědí, že musejí být ve špičkové kondici. Tam se jedná pouze o dvě možnosti: chyba techniky, nebo posádky. Tu první se snažíš minimalizovat podobně, jako když obyčejné auto posíláš na STK. Tu druhou tím, že trénuješ, nebo prostě nejedeš „co to dá“. Myslím, že velká většina z nás jezdí tak, aby riskovala co nejméně. Neživíme se tím, ale bavíme se. Rallye auta jsou hodně bezpečná, ale nesmrtelný není bohužel nikdo. Abychom ničemu nechodili naproti bude znamenat, že budeme sedět v bezpečí domova a nevystrčíme nos. Určitě je náš sport více riskantní než třeba šachy, ale samotná matematický pravděpodobnost nemusí nic znamenat.
PS.: Vytáhl jsem teď rychle na netu jednu statistiku z roku 2006: V průměru každé necelé 3 minuty (přesně 2,8 minut) šetřila Policii ČR nehodu, každých 22 minut byl při nehodě lehce zraněn člověk a každé 2,2 hodiny těžce. V průměru každých 9,2 hodiny zemřel při nehodě člověk.
aktualizace:Mario, až teď mi došlo jak jsi to pochopil s tou rodinkou. Oni se právě šli jenom svést a mysleli si, že nám jde o výsledek a že budeme tlačit na pilu. Nechtěli riskovat a nechtěli být k tomu ani tlačeni. My jsme je tenkrát ubezpečili, že je rozhodně honit nebudeme, protože taky nejezdíme na limitu.
Nejlepší článek co sem kdy četl….
Lubo moc krásně napsané.
Já ačkoliv jsem Bohouše neznal osobně, tak to semnou pěkně zamávalo a v první řadě bych chtěl popřát všem blízkym upřímnou soustrast. Sám moc dobře vím, jak těžké to pro ně je a co teď prožívájí.
Ráno sem vstal udělal jsem si kafičko a šel zkouknout výsledky z Bohemky, ale to co jsem uviděl mě uzemnilo, tak jak už půl roku zdarně nekouřím, tak jsem šel hledat svoji poslední krabičku abych si mohl jít zapálit. Jak už jsem psal jednou, sice sem kluky neznal osobně, ale na rally jsem byl jako každý spravný Vsetíňák odkojený. Valaška, Valašká zima, Kopná, Barumka je pro mě prostě každoroční povinost.
Když si člověk pak přečte různé články v diskuzích, tak se nestačí divit. Jendny reakce jsou takové, že ti lidi za to můžou v podstatě sami a druhé jsou takové, že do toho sportu s tímhle rizikem jezdci jdou. Podle mého názoru je rally krásny sport ,ale nikdo do něj nejde s tím, aby se ze startu domů nevrátil. Největší problém alespoň podle mě je ten, že rychlostní zkoušky, které se jezdily před 20 lety, se jezdí v podstatě bezezměn do dnes. Ty auta jsou přitom daleko rychlejší, ty rychlostní průměry se zvyšují, ale nic se s tím nedělá. Ríkal to Roman Kresta, říkal to i Valda že český mistrák se nejede na hraně, ale za hranou. Rally je nebezpečný sport, ale ukončit to tím, že ti kluci do toho jdou s tím, že se to může stát je podle mě blbost.
Včerejšek se mnou hodně zamával a necítím se dobře ani dneska. Rally miluju a o to víc mě dokáží vytočit reakce některých „kritiků“ a výroky řady medií. Tento članek by opravdu mohl závidět každý profesionální novinář a díky za něj.
Čest Bohoušově památce, bude všem v servisu moc chybět
Pro Ruff: Ono ty vložky se staví většinou docela dobře, i na Bohemce byly vcelku fajn, až na tuto osudnou. Doslova nesmysleně krátkou, velmi rychlou a mezi vzrostlými stromy. Navíc shakedown byl vedený po trati této vložky, což znamená, že jezdci už první polovinu vložky (kde se stala nehoda) dokonale znali, mohli jet na oči na naprostém limitu. Bohužel realita je taková, že Asociace jezdců protestovala, ale pořadatel ji přesto zařadil do soutěže. Údajně na přání hlavního sponzora, který měl VIP diváky, pro které to bylo blízko. Škoda, že se na to nikdo z novinářů pořádně nezeptá.
Bobeš byl můj kamarád, poslední myšlenka včera před usnutím patřila jemu, první po probuzení taky…
Článek je napsaný výborně, kdo patří do „rally rodiny“, ten tomu přesně rozumí…
Jezdil jsem rallye 23let,tak že se zažilo hodně.To že se muže něco stát je jasné ale neznamená to,že to někdo bude zakazovat.Rallye je jeden z nejkrásněších sportu vubec! Kolik jenom v tomto roce se zranilo nebo zabilo fotbalistu,volejbalistu skokanu atd.Člověk má v genech takovou vlastnost,skákat víš,skákat dál,potápět hloub a taky jezdit rychle.Já hodně fandím všem kdo se tomuto sportu vjenuje a je jedno jestli je to posádka nebo doprovodi nebo pořadatelé těchto závodu protože,když tito lidé nebudou,tak se dál nedostanem!!
Moc hezky napsané, díky za to, odpočívej v pokoji Bobe
Opravdu presny a krasny clanek. Je videt ze autor vi o cem pise. To neni jak ty senzaxhtivi smudly z novin a tv. Je to vzdy velka tragedie kterou z nas nikdo nechce zazit. Bohuzel ten osud se zmenit neda. Ale kdyz to vidite denne na silnici tak rally je jen slaby odvar. Cest pamatce Bohuse a ta zubata at se ohlizi jinde.
na rally jezdím už hodně dlouho a článek je profesionálně napsaný,každý sport sebou přináší nějaké riziko (i to největší) ale nemusíme dělat žádný sport,příjde den d.. a je to …..
autorovi článku největší pochvala.
Super článek, vystihující stav věcí. Díky za něj ! Plně souhlasím také s tím co napsal Pavel Šofr, každý něco děláme, to co nás baví. A vůbec si už nemyslím, že chodíme neštěstí naproti víc než ostatní. Pokud se nepletu, tak od začátku roku zemřeli minimálně dva fotbalisti (i mimo čr.) a min 2 potapěči z čech. A říkám jim snad někdo, že jsou blázni ? Ne ! Co teprve sjezd na horských kolech, jež je většinou lesem ?! To je dle mne holý hazard se životem ! Rychlostí často i přes 50km/h mezi stromy a jediná ochrana, helma na hlavě.
Proč laici neodsuzují třeba „banjo jumping“ ? Každý rozumný chirurg vám řekne, že naše tělo na to není stavěné !
Bohouši, nikdy na tebe nezapomenu !!!
Ahoj, zajímavý článek. Příspěvek sportu k vývoji apod. mně přijdou podstatné věci. Jádro věci je myslím v tom, že je to sport (a sport je v podstatě zábava). Každý sport má nějaká rizika a ten váš ma holt možná riziko větší oproti některým sportům (určitě jsou ale i sporty, kde je riziko větší, že). Všichni co jezdí tohle vědí a dělají to dobrovolně a vědomě a mají to i přesto prostě rádi. Ať si každý kurňa dělá co chce, pokuď neprudí ostatní. A to je možná jediná věc, která mně na rallye přijde blbá, že pro její uskutečnění je potřeba někoho na nějaký čás omezit (uzavírky, následky nehod) a i trochu ohrozit (diváci). Tady bych jedině pochopil, že to může někoho naštvat. Mně také dost nasralo, když jsem na kole v Brdech dojel lesní cestou na asfaltku a po ní chtěl pokračovat dále, jenže k mému překvapení se ze zatáčky vyřítilo závodní auto. Super situace pro mně i pro posádku, raději jsme změnili trasu a pokračovali lesem. Ale to je holt chybka organizace no. Nějaká omezení sebou ale nese každá vetší sportovní, kulturní apod. akce. Osobně mně to přijde menší zlo, než když parta cykloteroristů okupuje magistrálu v Praze v dopravní špičce. Chce to holt toleranci.
Další věc je, že většinu menšinových sportů media nesledují a o průserech, kt. při nich vzniknou neiformují. Rallye bohužel media sledují, tak to lidé více vnímají. Rozčilovat se nad kvalitou našich „velkých“ medií jsem už ale vzdal.
Já bych lidem klidně řekl „jo, z vašeho pohledu jsem blázel“, ale to je bohužel problém vašeho náhledu na věc.
Přeju ať se daří, ať si váš sport užíváte a průserů ať se vám stane co nejméně.
Oprava: „… mně přijdou nepodstatné věci.“
Díky za krásný článek. Já tvrdím, že kdo neusedl do závoďáku tak nepochopí co člověka nutí sedat tam zas a znovu. Rally jezdili moje rodiče, táta dokonce přes 20 let. I já jsem NAŠTĚSTÍ měla tu čest několikrát si to vyzkoušet na vlastní kůži a neměnila bych.. Současně také věřím tomu, že i ti, kteří svojí rally bohužel nedojeli do cíle by neměnili a sedli by tam znovu… A ano, myslím ty, kteří za tento sport zaplatili tu nejvyšší daň. Je to sport pro který člověk žije, který mu koluje v žilách. Rally je sport, který z člověka prostě už nikdy „nevyprchá“. Je to láska, ej to droga.. Každý z nás si tam sedl s pocitem, že se to může stát, ale v tu chvíli na to nemyslí.. Myslí někdo na to, že špatně přejde silnici a domů už nedojde??? Ti kteří tento sport odsuzují, kritizují či uráží by se měli zamyslet v první řadě nad sebou a nad svými činy..
Bohužel smůlou tohoto sportu je to, že nikdy nedostane takové pozornosti jako třeba hokej či fotbal, ale ve chvíli kdy se něco přihodí tak je toho všude plno. Tudíž nezasvěcené veřejnosti je rally na talíř servírovaná v naprosto jiném světle než jaká ve skutečnosti je. Stejně tak jako je rally krásná umí být i krutá, ale i s tím jí člověk miluje a v srdci nikdy neodpouští.
Chtěla bych vyjádřit upřímnou soustrast Bohoušově rodině, přátelům a samozřejmě i teamu. Martinovi bych chtěla popřát brzké uzdravení a pořádnou oporu v tuhle chvíli. Martine hlavně to s rally nevzdávej, už kvůli Bohoušovi..
Ještě v noci jsme byli na místě zapálit pár svíček. Byla to hodně smutná chvíle a o to víc člověka mrzelo, že když jsme se ptali na cestu byli jsme jedním chlapcem nařknuti, že si jedeme místo vyfotit.. Ne.. nejeli na to místo žádné hyeny, ale někdo čí rodina tímto sportem spousty let žila..
moc pěkně napsáno!!!
Krásny článok, plne sa zo slovami autora stotožňujem a cítim to rovnako. Bohužial si ale myslím že určitá skupinka ludí, jak už raz povedal Roman Kresta, ,,ide za hranou,, . Je to smutné že sa takéto veci stávajú ale nedá sa tomu prirodzenou cestou zabrániť.
Chcel by som vyjadriť uprimnu sustrasť Bohušovej rodine a Bohuškovy vzkázať že aj ked som ho nepoznal vždy na mna pôsobil ako sympatický chlap a nikdy na neho nezabudneme 🙁 …
K tomu článku ani niet čo dodať. Je totiž veľmi výstižný a zároveň poučný a mali by si ho prečítať všetci hazardéri, ktorí sa na našich cetách pohybujú. Ja k tomu môžem pridať len niečo z mojich vlastných skúseností. Mám dvoch bratov a všetci traja sme sa roky venovali rally. Naša mama to brala doslova tragicky. Lenže v priebehu niečo viac ako pol roka som mal tri nehody a z toho tá tretia bola čelná. Ani jednu z nich som nezapríčinil ale ani jednej sa nedalo zabrániť. To je presne to, o čom je aj tento článok. Po tých nehodách si aj naša mama konečne uvedomila, že súťažné jazdenie je o našich schopnostiach a nie o bláznoch na cestách.
Je mi samozrejme veľmi ľúto, ak sa stane na súťaži udalosť kde príde mladý človek o život ale to sa stáva aj v iných športoch, nie len na automobilových pretekoch.
krásně napsaný článek , plně s ním souhlasím.
souhlasim stebou luboo tenhle sport neni jen o zavodeni ale ozivote je to laska ktera dost nauci oživote… nezavodim ale delam kolem toho zabespecuji trat a take mame dost problemu aznat tyhle lidi je prome velika cest a sem hrdy nakazdyho kdo jede po rz které par dni predzavodem připravujeme naty co vyhraji naty co jezdi pro radost a seda name obrovska bolest a smutek ze ty ktery sem znal a pozoroval prijejich umeni jizdy a kdyz se stane neco takoviho co bohousovi a vsem tem ktere sme uz stratili ze uz je nikdy neuvidim natešeny na trat jet zavod ziskavat body zlepsovat se jemi stoho dobreku……..
Díky za článek,perfektní,mi všechni příznivci motor. sportu vám děkujeme lépe to nešlo napsat! Čest památce panu Ceplechovi!!!!!!!
Více takových článků… Hodně pěkně napsané.. pravdivé ..
V rally jsem už pár let. Možná ne tak dlouho jako někteří z vás, ale nějaký čas už to je. Dříve jako redaktor jednoho z rally serverů, poslední tři roky jako mitfára. A respekt před všemi, kdo mají tu odvahu a srdce do toho auta sednout. Ať už jedou absolutní špičku, nebo prostě jen tak pro radost třeba i na chvostu pole v nejnižší třídě.
Občas se setkávám od některých mých přihlouplých známých s dotazy typu: „Co jste na té RZ dělali, že jste dostali tolik a tolik naloženo od toho a toho? To jste někde zastavili na cigáro?“
Lubo, odpověděl jsi za mně. Jsem na tom totiž úplně stejně jako ten manželský pár s Imprezou.
Všem vám přeji, abychom hodně dlouho, nejlépe už nikdy, nemuseli číst zprávy jako po loňské Šumavě, nebo letos po Krumlově, či nyní po Bohemce.
Věřím, doufám a přeji si ať se všichni vždy potkáváme ve zdraví v cíli rally a ať se nám vyhýbají podobně smutné události.
Bohouši, Aleši, Jirko a vy všichni kdo už nejste mezi námi. Odpočívejte v pokoji a držte nad námi ochrannou ruku.
Přiznávám, patřila jsem k těm, kteří rallye odsuzují, k těm, kteří pokládají otázky typu: „Proč tu rallye vůbec jezdíte?“
Manžel a oba synové (všichni tři velcí fandové rallye), uměli vždy na mé otázky a poznámky logicky odpovědět a argumentovat. A já začala chápat. I tento článek posunul zase o kousek dál můj úhel pohledu na celou rallye. Názory pana Sychry jsou podobné, jako nározy a argumenty mých „kluků“. A já se za ty své dřívější tak trochu stydím. Velká fanynka rallye ze mě asi stějně nikdy nebude, víc než auta miluji hory. Přesto si dovoluji projevit upřímnou lítost nad úmrtím pana Ceplechy. S manželem a synem jsme v sobotu u nedaleké kapličky položili růži a zapálili svíčku. Škoda, že víc pro pana Ceplechu udělat nemůžeme.
A na závěr, neměli bychom všichni tak trochu ubrat plyn?
Gábino, velmi Vám děkuji za příspěvek. Myslím, že nejen všichni závodníci si uvědomují, že vždy bude někdo blízký, kdo o ně má obavy. Uvědomuji si to i já a snažím se podle toho chovat, ikdyž přiznávám, že se to někdy úplně nedaří 🙂 Myslím, že totéž může říct každý člověk.
Lubo, potěšilo mě, že jste mé vyjádření takto pravdivě okomentoval. Moc děkuji.
Všichni trochu každý den riskujeme. Neriskovat znamená sedět doma za pecí, ale o tom život není.