Ne, nebojte. Ačkoliv se nám z ledničky ztrácí věci pravidelně (zejména sladkosti a pivo), nebudu zde vyšetřovat krádež pochutiny, kterou zejména v „kozím provedení“ miluji. Řeč bude o krátkém, ale hodnotném příběhu, který mi zase na chvíli otevřel oči…
Říká se, že štěstí nepadá z nebe a je to pravda! Štěstí se totiž vyskytuje všude možně. Naposledy leželo na stolku v kadeřnictví naproti naší firmě, kam s některými chlapci chodíme pravidelně ošetřit nebo také zkrotit naše hřívy. Při čekání „na řadu“ jsem zalistoval v dámském časopise (ano, je to šokující – pánské tam nemají!) a našel odkaz na zajímavou knížku od Spencera Johnsona – Kam se poděl můj Sýr?
Údajně se jedná o bestseller a víte co? Já se tomu nedivím! Hlavní částí knížky je totiž relativně krátký příběh dvou myšek a dvou lidiček, kteří v bludišti žijí pro svůj sýr. Mírná pohádkovost a relativní jednoduchost příběhu dává vyniknout hlavním myšlenkám, které Vám začnou zcela samovolně zapadat do života. Příběh je díky svému slohu tak čtivý, že jej není problém zvládnout na jeden zátah. Já k němu usedl při čtvrtečním večeru a než se moje drahá polovička vysprchovala, celý jsem jej očima přelétl. Pravda však je, že jsem jej téměř do půlnoci trávil, protože některé jeho hlavní myšlenky tepaly mojí hlavu hodně silně, třebas:
Co byste udělali, kdybyste se nebáli?
Hlavním tématem celé knížky je odkaz na složitost lidské mysli a její kontrast se změnami, které přirozeně přicházejí. Rozdíl, mezi jednoduchým uvažováním myšek a složitým, emočně zabarveným uvažováním „lidičků“ ukazuje, proč je někdy přizpůsobení se změně pro člověka tak těžké – až nemožné. Naštěstí nás navádí na způsob, jakým se dokážeme se změnami vyrovnat. Knížka (spíše opravdu knížečka) je rozdělena na tři části: kratičký úvod (který ve formě předkrmu připraví čtenáře na to nejlepší), příběh o sýru (který je bezesporu hlavním chodem, jež můžete konzumovat i samostatně) a v poslední části je jakési pokračování úvodu, kde postavy příběh rozebírají (ten může být přínosem pro všechny, kterým nestačí sdělit jen myšlenky).
Příběhu Kam se poděl můj Sýr? (resp. jeho českému překladu) bych vytkl jediné a sice pojmenování postaviček. Myšky Čmuchalka a Cupitalka jsou relativně v pohodě, ale lidičkové Leňo a Beňo se mi občas pletli, zejména v pasáži, kdy si přímými řečmi sdělují své dojmy (Leňo řekl… Beňo řekl, Leňo se postavil, Beňo utekl.. atd). Trochu mi to připomíná pojmenování orientálních poutníků z pohádky o princezně solimánské, kterou uzdravuje Dr.voštěp. Tam mě ale bylo jedno, že se jmenovali Halí, Belí a Zelí, protože jednou promluvili a víc jsem o nich neslyšel 🙂
Suma sumárum se jedná o jednu z nejlepších knížek (knížeček) o kterých jsem nikdy neslyšel. 🙂 Doporučuji ji zejména všem vedoucím manažerům a ředitelům, protože pro ně je nejdůležitější k sýru pravidelně čichat, zda nezačíná plesnivět. Všichni čtenáři ale ocení hlavní poslání knížečky, a sice, že „věci – změny se dějí“ a „že se naše oblíbené sýry mění“.
Jestli Vás k přečtění knížky místo této recenze namotivovala otázka: „Co to hergot vlastně ten sýr je?„, budu moc rád, když se mi ozvete – třeba do komentářů. Bude nás totiž víc 🙂
Přečteno 760x.