Stavba Škodovky na rally – díl 2. šafrán z rally archívu

6. 10. 2004: Vzhledem k tomu že Filipovi se nedostává času, angažoval jsem nového pana mechanika, kterým se stal můj bývalý spolužák Tomáš Kavalek. Křest ohněm pro něj byla výměna náprav na mojí užovce. Úkol zvládnul na jedničku a tímto je přijat to LR-teamu.   Bohužel jeho vysoké pracovní nasazení nevydržely jeho pracovní gatě z Thaiwanu což dokumentujeme na přiložené fotografii. Jeden z důvodů proč z červené nebude LR je dobře patrný na jeho fotce zejména na nosníku áčkového sloupku. Tuhle fotku najdete ve fotogalerii. No takže děda nastartoval kamarádku rozbrušovačku a za dvacet minut bylo po parádě. Tímto se Davidovi omlouvám že jsem zlikvidoval jeho auto na orgány, ale jináč to nešlo. Ve šrotu měla bejt akce a měli vykupovat kilo železa za dvě koruny, takže to vyřešily dvě jízdy s přívěsným vozem a bylo uklizeno 🙂   Takže vyvstal problém, kde sehnat lepší kastli. Vypomohl pan Šubi, který "náhodou" už dva roky schovává vyvařenou kastli. A to se vyplatí, páč tahle kastle je nejlepší široko daleko, možná i v celým bývalym východním bloku. A páč je vyvařená, tak už sní teda nebude žádná práce, tak si ji kup ne ? No, takže pan blbej ji za ty neskutečný prachy pořídil a mnul si ruce, jaký to je fajn. Pak to šlo rychle, protože pan šroubovák byl ostrej. Když sem z toho sundal nápravy, tak sem zjistil, že pan vyvářeč opomněl několik děr v podlaze a prazích a to tak, že posádce hrozilo postříkání blátem. Lehce nevrle jsem tím šroubovákem dloubal do něčeho, co vzdáleně připomínalo zbytky plechu. Když jsem to vydloubal a nostalgicky si vzpomněl na těch moc tisíc co za tu kastli padlo, nastal problém co s tím dál.   Jelikož strejdové co to měli před Šubim byli pečliví, nezbylo mi než vzít hořák a špachtle a pokusit se odstranit z kastle asfalty, plastizoly, tlumexy a jiný výdobytky chemického průmyslu. O deset dní a pět kbelíků humusu později byla kastle krásně oškrabaná 🙂 a odlehčená (jeden kbelík vážil v průměru 10-15 kg). Započalo hledání vhodné svářečky (svářeče).   Toto hledání skončilo po týdnu, kdy už jsem měl domluvenýho Matese přišel děda a řekl: "Zejtra ti to svaří můj kamarád". Takže nakonec mě to bylo celkem jedno a druhej den dorazil pan Svářeč. Šlo to celkem dobře, za odpoledne jsme posvářeli cca 1/5 auta, ale druhej den jsme si museli dát oddech, neboť Luba měl zánět spojivek i přesto, že není amatér a nedíval se do toho 🙂 V současném stádiu máme posvářeno asi 3/4 auta.   Jednoho dne taky napadlo mého agilního dědečka, že by jsme nad tím autem mohli postavit nějakou střechu. Toto řešené jsem zavrhl nejen já, ale hlavně i babička, která má ráda pořádek okolo domu. Nicméně, během dvou hodin, na které si šla zdřímnout, vyklopil u nás traktor kupu dřeva a začalo se stavět...takže máme před domem uskupení latí ze střechou z linolea, což velice ladí zejména oku naší babičky...   Takže s novým mechanikem, vzhůru za úspěšnou stavbou závodního vozu 🙂  

11.11.2004 - Garáž plná trpaslíků aneb u nás se ředidlu říká nitro...

  Takže co je nového? No předně to, že jsme vzali COčko a věci se začaly dít:-) Ani ve snu by mě nenapadlo, že sváření celýho auta bude trvat pekelnej jeden měsíc. Padnula jedna láhev plynu, klubko drátu, hodně piv a plechů. Ale už je posvářeno, veselme se 🙂   Pan svářeč Petr Dostál odvedl výbornou práci za přijatelnou cenu a konečně jsme se tedy posunuli dále. Svářeli jsme v naší super boudě, kterou jsme vám pro jistotu nevyfotili, aby jste se nám nesmáli 🙂 Zásadním problémem bylo, že se v naší boudě srocujou myši žijící široko daleko. A jak sou ty potvory drzý...Jako když brousíte zadní podběh a myš vám kouká do brusky z tunelu pro ruční brzdu, to je docela vopruz... Navíc, když ta bouda stojí pod třešní a ty zvířátka vám nosí do všech dutin v karoserii pecky od třešní, maličko se přestáváte ovládat... Pouze obava z ochránců zvířat mi nedovolí detailně popsat "myšochyt" sestrojený z plynové bomby, uhlové brusky a kladiva. Nicméně nebylo to nic až tak brutálního, neboť naše kočka ty myši v klidu "dojela" 🙂 Takže když jsem si pomalu zvyknul na to že při každým obrácení kastle se vysypaly pecky, bylo dosvářeno. Myši si ale největší překvapení schovávaly nakonec. Den před tím než jsme se rozhodli nastříkat základem se mi jedna rodinka usídlila v prahu...a teď si je dostaňte ven..jediná dírka je v předním sloupku...Prostě a jednoduše, buď jsou venku a spokojeně nosí pecky do favorita, který je teď místo kastle v boudě, nebo budou se mnou závodit v autě. Celkem bych bral tu první variantu, i když to fávu nepřeju.   Sváření probíhalo tedy celkem obstojně, a až na několik nepříjemností s tryskou COčka se nám problémy vyhnuly. Většina svárů je provedena podle sovětských norem - takže takzvané totální sváry :-). Svařování nosných částí probíhalo asi takhle:" Co je tohle, to je nosný? Jo. Takže sovětská norma..":-) popřípadě obdobně: "Co to je za plech, ten něco nese? Jo. Jakou má sílu? No, má 1mm. Hm, tak tam dej pěkný sovětský dva milimetry." :-). Nicméně se nebojte, mírnili jsme se, takže auto nebude tak těžký jak by to mohlo vypadat.   Jinak jsme byli ve šrotu pro slabostěnnou trubku pro vzpěru mezi tlumiče. Když jsme ji tam konečně vydolovali, zjistili že má jedno kilo a zaplatili za ni šest korun, nezapomněl děda panu provozovateli sdělit že jsou lumpové, když vykupujou za 2 a prodávaj za 6 Kč. Vzpěru jsme přivařili na misku pro tlumič, která je vyztužená 2mm plechem + navíc 1mm plechem na straně podběhu. To je příprava pro použití nestandartních tlumičů. Další sranda, kterou jsme zakomponovali do kufru auta je baterka. Z užovky jsme vyřízli kaslík a navařili ho sem. Pár problémků při práci se vyskytlo. Zásadní věcí bylo jeho zkrácení a tvorba nového dna. Dalším úskalím byl fakt, že musel být orientován širší stranou ve směru jízdy, neboť baterka by kvůli výdechu v kapotě nešla vytáhnout ven. Nicméně jsme to všechno zvládli a výsledky můžete vidět ve fotogalerii. Mým skromným výmyslem jsou stojny pro použití stojánků pod autem nebo pro rychlozvedák a kteréžto se nacházejí na každém konci prahu. Přední jsou svařeny až do A-sloupku a směrem po podlaze auta tvoří opěrnou plochu. Zadní jsou z 3mm plechu, spočívající na konci vyztuženého prahu a na profilu nesoucí držáky příčky převodovky. Původní trubičky u B-sloupků byly odstraněny a místo nich vevařeny výztuhy sloupků a celé to je překryto 1mm plechem přivařeným k podlaze. Dále jsem byl nucen odstranit plechovou výztuhu v kapse mezi zadním hrnkem pro pružinu a kapsou pro uchycení podélného ramene. Místo nich tam přišla výztuha typu sovětská 🙂   Ten den, kdy jsme měli stříkat základem jsme vyrazili do nově otevřené prodejny Barvy-Laky v Kostelci a to se nám vyplatilo:-). K panu Valentovi, kterého tímto doporučujeme všem se rádi budeme vracet. Sice v tom obchodě je trošku cítit omamný odér, ale zase tam je pan prodavač neskutečně veselý (divný co ? 🙂 ). Mno takže jsme si chtěli koupit základní barvu na spodky automobilů a pán nám sáhnul pro dvě plechovky od BODY. Pak jsme se jali zkoumat, čím že se ta speciální barva ředí. Pan prodavač zalistoval v chytrý knížce a četl: "Barvu ředíme ředilem NE255, no u nás se všemu ředidlu říká nitro, tak si ho tady odlejte".Dal nám soudek ředidla, ať si tedy odlejeme. Po půl hodině jsme se teda vrátili do obchodu se dvěma láhvema od Poděbradky, že jdeme pro to ředidlo. No tak nás pan prodavač vyhodil ven, ať si to tam odlejeme že mu přeci nebudeme smradit v krámě?!:-) Pak nám to sečetl a na moje obavy, že mám jen 500 mi sdělil:" Za to co ti vrátím budeš ožralej ještě pozítří":-). Pak zkušeně potěžkal ředilo v soudku, usmál se a řekl že to byly tři litry, že nám věří. K dobru přidal historku o tom, jak jeho táta vypil terpentýn, a jak ho tři dny cejtil...a my jeli domů.   No dál jsme naředili barvičku a v boudě nastříkali kastli ze spodu, pak postavili na stojánky a stříkli kufr. Když to trochu zavanulo, odnesli jsme ji ve třech do garáže, kde schnula. Tajný recept na dobré schnutí vám pochopitelně neřeknu, ale prvotní věcí je správné přikládání do kamen. Složení topiva je tajné, neboť ekolog nikdy nespí:-) A o tý ztracený starý brzdový kapalině nevíme...ale ty kamna táááhnou pekelně :-))) Po dokonalém uschnutí přišel na řadu tmel se skelným vláknem, který mám tak rád. V teple uzavřené garáže mi dělá tak dobře :-))) Akorát mi nejde do hlavy, proč se nám minulou zimu při práci s tímto tmelem zjevovaly růžové obláčky, zatímco předvčerejškem jsme si povídali s trpaslíky pod skříní 🙂 Záhada 🙂  

25.11.2004 - Zítra se ti ozvu

  Když Luba dotíral spodek auta, zjistil neobyčejnou vlastnost ředidla kterému se u nás říká nitro. A to sice tu, že leptá kelímky od másla. Špatný na tom bylo zejména to, že to zjistil, když ležel pod autem s kelímkem plným barvy položeným na prsou...Při pokusu o přemístění kelímku totiž nějakým nedopatřením zůstalo dno na původním místě, zatímco kelímek se podařilo přemístit. Důležité je poznamenat, že obsah kelímku zůstal zhruba v oblasti pozice dna 🙂   Bohužel jsem obyvateli našeho příbytku tlačen k tomu, abych co nejdříve opustil garáž a odstěhoval se s výtvorem zpátky do kůlny odkud jsem přišel:-( Takže v době čekání na svářeče probíhalo skládání přední nápravy. Bohužel vložení rozpěrných trubiček do horních ramen nelze uskutečnit bez přípravku. Agilní dědeček mě vzal za kamarádem a za hodinu měl Luba v ruce přípravek, ve tvaru erotické pomůcky:-) Celé vložení trubiček šlo naprosto bez problémů a za dvacet minut bylo hotovo! Načež přišel strejda, rodilý automechanik a prohlásil, že tohle nikdy nepoužíval, což mě mírně udivilo. Ostatně při mém prvním pokusu o vložení trubiček bez přípravku mě taky všichni ubezpečovali že to nepůjde a šlo to (to že trubička vykousla z gumy 1/2 objemu je druhá věc).   Na autě sice nejsou ještě blatníčky, nicméně se to LR podoba zase o trochu víc. Jedno odpoledne jsme montovali s drahým dědečkem přední nápravu a ten pamětliv starých dobrých časů mne nešetřil zkušenostmi 🙂 Prostě to probíhalo asi podobně jako sváry podle sovětských norem, jen s tím rozdílem, že nyní platilo " Co je natřený to nerezatí!". Takže "koukej to pořádně natřít", "to klidně přetři i tu gumu" a "natřels to aspoň základem" se stalo mojí noční můrou. Nicméně nápravu jsme skládali celý den. Neboť když tam dáte hlavičky od svisláků jaksi obráceně tak vám to nebude pasovat do tý doby než si to uvědomíte, tak se s tím budete asi dvě hodiny zlobit. Kdyby byla ta náprava lehčí, lítala by po garáži vzduchem... Takže protože kdo je blbej tak má nejvíc práce, makal jsem až do večera. Nicméně povedlo se a náprava byla složená a do vozu vložená 🙂 Bohužel nejsou penízky na nové náboje a na chlazené kotouče, takže to musí "stát" na sériových brzdách. Snad do prvního výjezdu seženeme $ aby jsme obstojně brzdili.   V současný době jsem potřebuju dovařit zadní podběhy aby jsme mohli začít pasovat ty zadní blatníky, jenže ouha, Cočko nebylo k sehnání. Zavolal jsem proto svému kamarádovi, který mě ujistil že se můžu spolehnout ať se mu zítra ozvu že se dohodneme co a jak. O tři dny a tisíc neúspěšných telefonatů později mi to vzal a ujistil mě že zítra se dohodneme. Zítra mi to samozřejmně nebral, takže jsem se na něj vykašlal a nabral pekelnej skluz čtrnácti dní. Když už to dál nešlo vydržet a jeho sehnat, zavolal jsem panu Dostálovi, co mi vyvářel skelet a hned jsme se domluvili na pevném datu. No takže shrnul bych to asi tak že během celé (čtrnáctidenní !!!) procedury pro dohodnutí sváření pár plechů mě vůbec nikdo nenas*al. I jméno Martin Provazník se mi sem připletlo zcela náhodou.   PS.: A kdyby jste se někdo divil proč si tady stěžuju na svářeče, napište Filipovi a on vám vysvětlí jaký to je čekat měsíc a půl na motor do auta s tím že zítra už to bude...  

10.12.2004 - Jak se dělá díra v autě

  Hned jak bylo dosvářeno vrhli jsme se na přípravu montáže zadních blatníků a na evoluci v podobě díry v autě. Pantáta podle umělecky zhotovené předlohy z kartónu typu "krabice vod televize" zhotovil plechové monstrum za chladič. Nejdřív jsem hlavně přemýšlel jak to udělat aby tam někam (všude) netekla voda a zkoumal jak má auto zhotovené třeba "mistr Nikorjak". Nicméně opět se potvrdilo, že mojí doménou je evoluce. Takže sem našel co nejvíc původních fotek rapidů a LR, pak taky nějaky to RS a mohlo se začít s vývinem. Vzhledem k tomu, že u našeho řešení je prioritou vytažení baterky z kaslíku, bylo nutné s tím počítat. První krok jsme učinili už když se auto svářelo, takže jsme k údivu ostatních vařili kaslík na široko a ne na úzko jako každej:-). Nakonec se však ukázalo že jsme splnili a překročili, neboť horní hrana zhotoveného výdechu končí daleko od kaslíku. Hodně jsme váhali, jestli ten plech vařit nebo nýtovat. Nakonec přišly ke slovu nýtovací kleště a za jedno dopoledne bylo hotovo 🙂 Drží to pekelně a hlavně to snad bude míň "zrznout". Do toho výdechu však ještě přijde právě naše evoluční vložka, který zajistí přívod vzduchu od chladiče a odvod vody pod auto. Jediný "zatím" prokázaný kaz naše geniální řešení má a to sice materiál. Neboť jsme celkem nemajetní, je to všechno z ocelového plechu, nikoliv z nerezu, což by jistě bylo lepší...   To že ta práce nebude probíhat podle klasického scénáře, bylo jasno hned od začátku. Když sem chtěl při zatápění poradit dědovi ať do polinek vrzne trochu tý brzdovky, odbyl mě ať neradím starším. A mě bylo hned divný co dělá u kamen s tou zelenou lahví. Dědova zapalovací urychlovací směs lihu s přísadou na čištění střelných zbraní (myslivec 🙂 ) se ukázala být pekelným řešením. Kam se na nás vysoký pece hrabou co do počátečního tahu :-)))   Další věcí bylo zjištění, že blatník na auto vložený, zdá se trochu zlomený 🙁 Ale pěkně popořádku. Paradoxně největším problémem bylo zjistit název prostředku pro nalepení blatníčků. Po 14ti (slovy čtrnácti) dnech jsme výběr kandidátů zúžili na dva. Autoseal od Body, nebo Lepidlo na sklo. Nakonec byl vybrán Autoseal, pro který jsem samozřejmě běžel do oblíbeného, veselého a navoněného krámku "Barvy - laky" v Kostelci. V padnu tam, a řikám " Máte tmely od Body?" a odpověď zněla " Ty si ňáko vymejšlíš?" :-). Takže už bylo jasno že jsem dobře a že jsem třeba omylem nevlez vedle do zastavárny. Pan prodavač pokračoval: "Člověče, já ti tady mám zrovna náhodou takovej bordel, že nevim kde co mám. Na co to potřebuješ?". Já mu řekl o lepení laminátu na železo. A následovala série otázek.   "Na co ?!?" - "Na laminát se železem" - "Na co ?!?" - "Na auto" - "Na co ?!?" - "Na blatníky" - "Na co ?!?" - "Na LR" - "Aha".   No takže sem sáhnul po jediným Autosealu co tam měli za 148, zaplatil sem 150 aby si pán mohl koupit něco hezkýho na sebe a šel s pánembohem. Že to bude dobře lepit se potvrdilo tím, že už to mám tejden na prstech.   Mohlo by se zdát, že přidělání blatníků na auto není žádná práce. Opak je však pravdou. Neboť Filip byl doma se slečnou, musel jsem tuto práci zvládnout za asistence dědečka a pantatínka. Luba vrtal, tatík nýtoval, děda držel a lícoval. V sobotu jsem druhý blatník dělal pro změnu sám 🙂 Bylo nám jaksi záhadou, proč je jeden blatník dvakrát tolik těžší než druhý. Naše domněnka byla ta, že každý ze zadních blatníků má jiného výrobce. Avšak blatníky byly i jinačího tvaru, což jsme se měli dozvědět brzy. Okraje řezu kastle byly tedy napatlány Autosealem, vyvrtány tři kontrolní díry pro slícování a započalo nýtování. Celá akce s krycím názvem "pravý zadní blatník" trvala celé páteční odpoledne. Na některých místech to dost nesedělo, ale i tak jsme byli s vizuálním pohledem spokojeni. Hned v sobotu mě život naučil, že rčení o ránu moudřejšího večera a smůle nechodící po horách, se zakládají na pravdě. Jen vejdu do garáže a kochám se blatníkem, nějak se mi do oka nemůže vejít jeho vyboulení ven. Do původního odhadu 5 cm, se s reálně naměřenými 10 cm nějak nemůžeme dostat. Okamžitě stresuju, beru auto a z dílny letím domů k počítači kde dlooouho studuju úhly blatníků na LRach, jejich vypuklost a maximální vrchol. Po hodině je situace jasná. Blatník je na autě blbě. Ovšem nikoliv přidělán, ale špatně "vypukluvši:)". Prostě je o čtyři centimetry auto širší než by mělo být. Následuje nekonečná porada co dělat a lepidlo pomalu tuhne... Adrenalin se zvyšuje z každou minutou a v mysli vyvstávají otázky: odvrtat? odbrousit? odřezat? zapálit?:))). Zkoušíme zatlačit na vyboulené místo a hle, blatník si dá říct a srovná se. Ovšem k jeho stlačení je třeba hodně velká síla :(. No nic, řeším druhý blatník, který na rozdíl od problémového kousku sedá naprosto přesně do nejmenších detailů. A co s tím druhým? No přišli jsme na to, přišli a první kdo na to přijde taky, dostane čokoládu 🙂 Přísun dalšího archivního tajemství + popis konstrukčních začátku Tomáše příště! 🙂 Stavba Škodovky na rally - díl 1. šafrán z rally archívu  

Přečteno 230x.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.