Nejsme tak bohatí, abychom nemohli ještě víc dlužit.

Proč se světové i místní ekonomiky řítí do pekel stále víc a víc? Přes hodně zajímavé knížky, kterým se budu věnovat v jiné části blogu musím říct, že vidím celý problém poměrně jednodušeji než ekonomičtí odborníci.Prvotním impulzem, který podle mě žene všechny ekonomiky k bankrotu (nebo ke změně systému, kdy se však nutně znovu prakticky od nuly přerozdělí všechno materiální bohatství) je obyčejná lidská vlastnost. Nejsou to vůbec krádeže a podvody některých veřejných činitelů (proporčně rostoucí s vlivem politika :)), ačkoliv právě na tyto zlodějiny má tendenci většina národa ukazovat a dávat jim za vinu tíživou situaci krize (doporučuji někdy přečíst diskusi na serveru novinky.cz). Proč? No protože jednak to jde od piva snadno a jednak národu vadí, že oni „můžou“ a my ne. Už víte, která lidská vlastnost to je? Kdyby se sečetly všechny politické zlodějiny, vyšla by jistě částka mající problém s velikostí papíru A4. Nicméně, v porovnání se všemi zneužitými dávkami, přídavky, dotacemi a neefektivním přerozdělováním je to jen jako kapka v moři. Nu a co že za to tedy může? Ano, uhádli jste správně už před několika větami – obyčejná lidská závist. Na jedné straně nepostradatelný motor celého hospodářství a na druhé straně důvod, proč se každý z ekonomických systémů dříve či později zhroutí (znovu a znovu a bude nahrazován, novým a jistě lepším systémem). Pohledem zpět do historie zjistíme, že dokud lidská závist nepřerostla určitou hranici, měla pouze pozitivní stimulační efekt (Škopkovi si prodejem prasat vydělali na dovolenou v Chorvatsku. Vidím, že se tam měli skvěle a rázem tam já chci taky. Hopla a druhý den začínám chovat prasata). Spirálka se nám roztáčí a jakmile se závist přehoupne přes: „Když voni můžou, tak my taky“ není cesty zpět (V tuhle chvíli už přestávám prasata chovat a začínám se chovat jako prase). „Maruno, vidělas tu jejich novou plazmu? Ta stála určitě aspoň přes deset tisíc! Ten si na to nakradl, my nemáme kde, ale stejně si ji musíme pořídit taky. Chybí tři tisíce a ty si přeci můžeme půjčit!" (roztáčíme další, tentokrát dluhovou spirálku, kdy Maruna dluží exekutorovi, ČR věřitelům z EU, EU věřitelům z Číny a Čína sama sobě). S Marunou si půjčujeme z jednoduchého důvodu:
  • jednak chceme mít minimálně stejnou (ale spíše lepší) plazmu než sousedi (protože přece nejsme o nic horší)
  • jednak je potřebujeme na*rat (můžete si dosadit: udržet životní úroveň, pochlubit se, či cokoliv jiného).
Na to, abychom sousedům ukázali, totiž není nic lepšího, nežli prase které si žije a chová se jako prase, ale hlavně u toho na celý malý chlív mlaská! Za pár měsíců se kontruje bazénem od „Mauntfíldu" nebo značkovým oblečením „hadridas". Nutkání být lepší (někdy alespoň stejní) jak „oni“ má v sobě bohužel podle mého zakódováno každý (někdo více, někdo méně) a dnešní doba odstranila poslední hranice a bojuje se všemi prostředky. S přehledem vítězí taktika „oj*bat druhého co nejvíc to jde“. Vidím, to tak, že jediné možné vyústění toho všeho je restart. Dluhy se poškrtají, obyčejní lidé přijdou o peníze (tak jako v historii už mnohokrát), vydají se peníze nové a systém (nový a lepší – třeba bez dotací, nebo dávek) bude fungovat jednu nebo několik generací. Nepomůže nám žádný Kyosaki, nepomůže nám žádný politický systém, nepomůžou nám žádné investice, akcie nebo něco podobného. Pomůže pouze změna myšlení, ke které ale lidstvo samo od sebe těžko dospěje. Dál se bude po hospodách nadávat na politiku (protože tomu rozumí všichni, ačkoliv zároveň neví, za co tam berou tak velký peníze), zatím co pro obyčejný lid bude nejdůležitější se v práci nepředřít (už od svých 16ti let se s přestávkami směju radě jednoho staršího pracovníka nejmenované Kostelecké firmy, který mi řekl: „tuhle práci si šetři, vydrží ti dneska až do dvou.“) a po práci si dát relax. Můžeme tomu říkat pivo, sex nebo fotbal. A tak hezky pořád dokola. Apropos všímáte si, že v době kdy se v EU rozhoduje o klíčových bodech ohledně Řecka a Španělska celý kontinent sleduje fotbalové Euro? Už v Římě věděli, že je potřeba v době krize dát lidu hry, aby se nevzbouřil. Ono to bude ale asi tentokrát stejně jedno, protože až fotbal skončí a nebo když už si nebude kde půjčit, začne se zase řešit otázka, proč my Češi bychom měli platit nějaký dluh za Řeky, "když jsou to komunisti a jsou líní", nebo za Italy, "který v létě tancujou a v zimě nepracujou". Němci budou řešit, proč by vlastně měli platit někomu za tisíce českých Marun, které nemají na splácení televize (ne proto, že jsou blbé a neumějí počítat, ale protože politici dali v ČR malý minimální platy a nedá se na to vydělat) a bude to tady. Pár věcí se poškrtá, pár věcí se vyhandluje. Zbortí se několik vlád, někde možná vznikne nový politický systém. Když nás pán Bůh bude milovat, obejde se to bez celosvětových konfliktů. A potom? Začne to pomalu hezky od znovu, pod solární panely na chvíli zasadíme brambory a pokračovat to bude až do dalšího škrtání, kdy už si znovu nebude od koho půjčit :).
Příspěvek byl publikován v rubrice blog se štítky , a jeho autorem je Luba. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.