Lancia Delta: Naše první italské auto – 2.díl

V březnu se nám nedařilo o mnoho lépe. Z 10 rozeslaných emailů na dodavatele komponent se s odpovědí vrátily pouhé dva a kde budeme díly shánět, to jsme absolutně netušili. S vědomím toho, že za dva měsíce "se už jede", dokázali jsme částečně za posledních 14 dní vyřešit alespoň jeden rébus – jak se vejít do auta.   Na Tomášových 190cm je zkrátka tohle auto moc malé. Po komunikaci s komisaři z federace automobilového sportu jsme našli jediný způsob, jak ho tam na centimetr přesně vložit a zároveň z auta nic nevyřezat. Tomáš bude sedo-ležet 🙂 (snad nebude muset použít HANS z formulí). První týden v březnu také dorazily 16” disky. K těm však budeme muset shánět soustruh, který bude tak velký, aby jsme je do něj chytli. Mají moc úzký středový kroužek a na auto zatím nejdou nasadit. Ano - milujeme závody, zejména v téhle fázi! 🙂 Dále potřebujeme natahat pancéřové hadice na brzdy. Prodává se pouze sada na Lancii 4WD a zatím nám nebyl nikdo schopen říct, jestli jsou stejné na Integrale 8V. Resp. nikdo se nám ani neozval - asi mají zákazníků hodně (s odstupem času můžu svědomitě říct, že nepasují). Jistě, pak je tu druhá možnost: našli jsme firmu, co prodává hadice v metráži – ale ouha. Bez koncovek. Nu a protože v závodech jsou zakázané šroubovací koncovky a lze použít jen lisované, chybí nám k dokonalosti zase jen ten lis (když zatím zanedbám to, že dnes nám chybí i ty koncovky). Pak jsou tu pancéřové hadice na benzín, kde je to na vlas stejné jen s tím, že vnitřek benzínové hadičky musí být ještě speciálnější, než ten od hadičky brzdové. Kromě silikonových hadic do motoru, výfukového potrubí, elektroinstalace, dílů motoru, dílů výfuku a brzdových desek je to asi všechno co aktuálně k životu potřebujeme. Jo vlastně ne. Potřebujeme ještě pneumatiky. To je další sranda. Ty co bychom chtěli, se nedělají v 15“ provedení. Tak jsme museli pořídit ta kola, která když neosoustružíme, tak na auto nenasadíme. V tu chvíli se rádičl ozvat dodavatel pneu, že ani tyto pneu už neseženeme, takže jsme zpět v úvodní fázi hledání. 🙂 Naštěstí je tu ještě ověřený výrobce, kterého jsme jezdili na škodovce. Pravda, na ní stála jedna pneu pro třináct palců 4500,- a na šestnáct palců Lancie bychom potřebovali 6500,- (zřejmě více kaučuku:)).     Ve druhém týdnu jsme pokračovali neúnavně ve sváření. Kdo nikdy nesvářel tak vězte, že to není nic rychlého a pohodlného. Po osmi hodinách velmi špinavé práce bylo hotovo (dokonce ani nic neshořelo) a poslední sváření, které zbývalo byl držák přední lyžiny a uchycení šestého bodu pásů (resp. tehdy jsme si ještě mysleli že to bude poslední). Protože tentokrát jsme svářeli velmi blízko nádrže, museli jsme ji demontovat. S ohledem na bezpečnost musíme vyměnit stávající hadice za pancéřové a to včetně jejich koncovek. Aby vše na díly v autě "sedlo", je zapotřebí koncovky zakázkově vyrobit. Vymyšlené jsme je měli asi za půl hodiny, ale to nejdůležitější nás teprve čeká a sice sehnat někoho, kdo to vyrobí:). Standardní kovoobráběči totiž v době, kdy s Tomem končíme v práci sedí u zpráv v papučích a o víkendu, kdy máme čas dříve, nechtějí o práci ani slyšet. Za předpokladu, že se s tímto problémem popasujeme (jako ostatně vždycky), bude nutné ještě upravit sání pro čerpadlo (které jsme vytáhli z nádrže nečekaně na několik dílů) a její uzávěr, kterým koncovky budou muset projít.
  • 18.března
Když spočítáme víkendové dny, zbývá nám 10 pracovních dní pro dokončení auta a my musíme nasadit dvanáctihodinové směny a povolat do akce "zásobu“ dovolené na 29. a 30.3. Dnes jsme měli v plánu dodělat vnitřek auta tak, abychom jej příští víkend mohli ustrojit. Člověk míní, pán bůh mění. Bohužel od soboty od sedmi ráno jsme opravovali manžetu na kardanu a zabavilo nás to na oba dva dny. Vše jsme spravili a připravili k montáži, ale nejen že nám novou vyměněnou gumu prosekl poslední ze šesti šroubů, který jsme tam namontovali, ale také jsme zjistili že kardan není k čemu přichytit, protože šrouby na kterých držel původně jsou úplně ožvýkané. V neděli jsme tak museli vymyslet jak kardan nově uchytíme a zároveň jak staré uchycení odstraníme a přivaříme nové. Tahle sranda nás stála celou neděli, takže výsledek dvoudenního snažení je jen a pouze rozmontovaný kardan čekající na novou gumu, kterou můžeme koupit opět až příští týden v sobotu, když už budeme mít jen 9 dní na to, abychom auto oživili.:( Večer jsme spustili plánovač do dne D – tedy projížďku a pořádný test týden před závody. Protože dodání pneumatik z koreje znamená 2-3 týdny, na brzdové hadice se čeká podobně, brzdové destičky také a i na spoustu dalších věci, bude to celkem hektické a jsem moc zvědav, zda a jestli to dopadne. Poprvé váháme.
  • 8.dubna
Hurá, zrušili závody i majáles! Za normálních okolností bychom byli opravdu rozmrzelí, že se nesvezeme na prvním podniku sezóny a neukážeme se na prima akci v Hradci Králové, kde jsme měli prezentovat firmu. Vítáme to, protože jsme v situaci, kdy soustružník ještě nevysoustružil to, co mělo být vysoustružené před týdnem a kdy do firmy Renovak, která nám dodává část klíčových dílů nedošlo z Francie to, co mělo dojít před dvěma týdny. Aby těch (ne)úspěchů nebylo málo, včera si Tomáš propíchnul dlaň a je mimo hru (tak trochu ho podezřívám, že si to udělal schválně aby se mnou nemusel být v dílně). Naštěstí je na fingovaná zranění obzvláště nešikovný, takže to nepořídil skrz, ale jenom těsně pod kůži na druhé straně. Nařídil jsem mu, že až dorazí z nemocnice, musí mi napsat SMS jestli mu ruku uřízli v lokti nebo v rameni. Už je to více než 8 hodin a zatím se neozval. Předpokládám, že už nemá čím psát smsky. V každém případě jdou práce ještě více ztuha, než jsme očekávali. Celý den jsme laborovali s držáky sedadel – vložit sedačku, naměřit, zafixovat, vyzkoušet posez, zjistit že to není ono a vyndat sedačku. Poté ihned zase upravit polohu držáku a přejít zpět ke kroku "vložit sedačku". Pracovali jsme od rána a ve 13h měl Tomáš sedačku na místě a mohli jsme laborovat s tou mojí. Když bylo hotovo, byl právě čas na večeři a když jsme z auta odebrali hliníkové profily, nebylo na něm vidět ani za mák práce. Velmi povzbuzující:)     Druhý den jsme jako „hoši od fochu“ rozmotali elektroinstalaci a snažili se pochopit myšlenkové pochody kohosi, kdo tu - nebo onehde ustřihl kabel, nebo naopak připájel jiný. Samozřejmě ani nezapomněl kabely do sebe pořádně zamotat. Vzdali jsme to za cca 2 hodiny, a rozhodli jsme se jít na to tak, že vše projdeme kabel po kabelu. Ale až příště, protože jsme jaksi ještě nikde nesehnali to pravé schéma elektrického zapojení. Ještě, že máme ty brzdové trubičky, u kterých se můžeme od elektriky odreagovat. Začali jsme s „fištrónem“ pěkně od zadu a za půl hodinky jsme do auta napasovali obě zadní brzdové trubičky. Nyní začalo největší martirium a sice dostat na patřičné místo 2,5m dlouhou trubičku bez toho, abychom ji poškodili a zároveň abychom ji přímo v autě ohnuli a protáhli všemi skulinami v motoru tak, aby nikde nepřekážela. Hurá! Za půl hodinky operace (vážně jsem si tak připadal, protože motorový prostor je tak těsný, že jsem v něm měl ruce až po lokty a po slepu prsty pátral kudy - tudy) byla trubička na místě a začali jsme ji táhnout prostorem pro posádku. I to se podařilo. Co se ovšem nepodařilo ani trochu, bylo to, že mezi koncem oné trubičky a zbylých dvou byla asi 10cm mezera. Škoda, někde soudruzi udělali chybu. Dnes nebudou hotové ani ty brzdy. Lancie je brutální trenažér a nás naučila v klidu se vyrovnat s dílčími neúspěchy.:) Na flipchart jsme tak napsali, že na příští týden musíme objednat výrobu nové brzdové trubičky o 10cm delší a přešli jsme na další challenge: benzín. K tomu, abychom jej úspěšně dostali z nádrže do motoru, musíme použít pancéřové hadice, které v případě havárie zamezují jeho úniku. Na obě strany hadice je nutné namontovat speciální koncovky (ano, kousíček duralu za cca 25 EUR), které umožňují hadice bezpečně spojit. Těhle věcí potřebujeme celkem 6 kusů, přičemž dva jsou ještě někde ve Francii, jeden v Renovaku a tři máme doma. Pěkná směsice. Hadici je neprve potřeba protáhnout autem bez koncovek a potom nalisovat koncovky (jde to bez přípravku fakt dost špatně). Při první zkoušce protažení hadic vše bez problémů. Po ozkoušení jsme se jali hadice protáhnout „načisto“. Když byly na svém místě, zjistili jsme problém. Nešikovně se proplétaly skrz elektrické vodiče. Takže šup, 10m hadice centimetr po centimetru zase vysoukat ven. Když jsme je tam dali potřetí, nějakým nedopatření zase vadily otvírání kapoty. Počtvrté vadily vedení vody a to už jsem sám sobě nevěřil, jak je možné, že se mi takhle daří. O 20 minut, 5 sprostých slov a 3 pokusy později byly hadice konečně na místě tak jak měly být. Okem jsme přeletěli výkon dnešního pracovního dne, tedy nedokončené brzdy, kterým chyběla k dokonalosti o 10cm delší trubička, elektroinstalaci, ke které jsme neměli schéma a palivové vedení, které nebylo na co našroubovat. V tu chvíli nám došlo, že stavba našeho auta už není o termínech – jestli něco stihneme, nebo ne. V tuhle chvíli se totiž jedná o souboj kdo z koho. Na jedné straně my – se skvělým, ale náročným zaměstnání, s víkendy v dílně místo u přítelkyň, s rukama propíchnutýma a odřenýma, s "vybitými baterkami" a na straně druhé pomyšlení, že nejhorší na světě je prohrát sami se sebou.   Vyrobili soustružníci koncovky? Došly pneumatiky? Přišel Tomáš Kavalek o ruku? To a ještě něco navíc se dozvíte v dalším díle. 🙂   Sychra racing - fanděte nám na facebooku Další články v seriálu: Lancia Delta: Naše první italské auto – 1.díl Lancia Delta: Naše první italské auto – 3.díl Lancia Delta: Naše první italské auto – 4.díl Lancia Delta: Naše první italské auto - 5. díl
Příspěvek byl publikován v rubrice blog se štítky , a jeho autorem je Luba. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.