Jak začít jezdit rally díl 1.: Jak se jezdí rally?

Nedávno jsem se podle pojišťovny stal profesionálním jezdcem a tak Vám už můžu, teda jako opravdový profík přiblížit, jak vlastně můžete s rally začít i Vy neprofesionálové :-D. Nuže, pojďte se společně se mnou podívat na příběh smyšlené posádky, která absolvuje svojí rally a na všechna úskalí, která musí překonat.   Někteří z Vás možná nevydrží dočíst celý článek, tak specielně pro tyto jedince předestřu vysvětlení mého zprofesionalizování. Fotbaloví a hokejoví fanoušci pozor! Ne. Není to jako ve fotbale nebo v hokeji. V rally není dle vyjádření mojí pojišťovny profesionál ten, kdo se rally sportem živí, ale ten, kdo jej vykonává na nejvyšší národní úrovni, nebo jezdí v zahraničí. Díky účasti na Slovensku jsem tedy „velkým“ profesionálem :-D. Profesionální rally jezdci ve významu podobném fotbalu, se dají v ČR spočítat na prstech jedné ruky. Ostatní stejně jako já, shánějí prostředky na svůj sport, kde se dá. Třeba u zaměstnavatele, známých a také – to se týká téměř všech závodníků - ve své výplatě, nebo rodině.  

 Jak tedy začít jezdit rally?

  Pro svůj krátký seriál se budu pohybovat v sektoru, který pojímá naprostou většinu českých posádek. Budu tedy nadšenec, co si auto staví a připravuje a platí sám, nebo s partou podobně postižených kamarádů, kteří ho podporují v závodění. Toliko krátká odbočka, a nyní se již pojďme věnovat tématu, a sice: Jak se tedy jezdí rally.     Základním principem této automobilové soutěže je projet co nejrychleji měřenými úseky – rychlostními zkouškami. Rally se jezdí na desetiny sekundy. Časy posádkou dosažené v každé z rychlostních zkoušek se k sobě sčítají. Rychlostní zkoušky jsou veřejné i soukromé komunikace, uzavřené a zabezpečené pořadatelem za souhlasu majitele komunikace, policie a dalších kompetentních orgánů normálnímu provozu a vyjmuté do zvláštního užívání. Díky tomu, na těchto uzavřených komunikacích neplatí standardní pravidla silničního provozu a účastníci se na nich pohybují sami. Na obrázku níže se jedná o červeně vyznačené trasy. Při přesunu mezi těmito úseky - rychlostními zkouškami se naopak závodní auta pohybují v normálním silničním provozu a řídí se platnými pravidly pro silniční provoz. Tyto části jsou na obrázku níže značeny černě.  
Mapa Rally Železné hory 2011

Mapa rally železné hory 2011 - zdroj http://www.rallyepardubice.cz

  Auta jsou v rally rozdělena v zásadě podle těchto hledisek do tříd a skupin:
  1. Podle objemu (Je trapný dát dvoulitr s turbem proti trabantovi. Kdyby totiž trabant vyhrál, bylo by to docela blbý :-D)
  2. Podle data výroby (Soudobá auta a historická. Chudáci veteráni lecky nestíhají tempo nových, elektronikou nabitých aut)
  3. Podle stupně úprav (Produkční auta – minimum úprav seriového vozu a závodní vozy s maximem úprav)
  Jsou zakázany kabriolety a několik dalších typů vozů, s ohledem na bezpečnost. Takto rozdělená auta bojují o vavříny ve svých třídách a poté se ještě oceňuje absolutní pořadí bez ohledu na třídy. Vítězem se stává vždy ten, jehož součet časů na rychlostních zkouškách (+ penalizace) je nejnižší.     Pro posádky a jejich mechaniky začíná každá rally vždy příjezdem z předchozí soutěže. V závislosti na tom, jak je auto poničené po absolvované soutěži, kolik prostředků, času a rukou má závodník k dispozici se tým rozhoduje, zda absolvuje další soutěž z kalendáře. Předpokládejme, že naši závodníci se zúčastní a začíná tak pro ně práce na repasi auta. Jednotlivé soutěže mají na starosti místní organizátoři. Ti je připravují podle pravidel, federace automobilového sportu (která se zase řídí pravidly mezinárodní automobilové asociace – FIA). Mezi jednotlivými soutěžemi tak může mít náš tým na repasi auta jeden víkend, nebo také měsíc. Termín konkrétní soutěže je totiž vždy odvislý od jednání organizátora s ostatními subjekty, které jsou konáním soutěže dotčeny.     Jenom si představte, když na jedné rychlostní zkoušce leží třeba 4 obce. Běžná soutěž má min. tři rychlostní zkoušky a to už máte 12 obcí, které mají nějaké kulturní tradice, nebo jinou aktivitu. Potřeby všech musí organizátor sladit a najít termín, který bude omezovat co nejméně lidí, kteří rally neholdují. Za svoji kariéru už jsem se setkal s mnoha důvody přesuny termínu: závody cyklistů, oprava silnice, pouťová zábava, volejbalový turnaj nebo třeba termín, kdy starosta jedné vsi vdával dceru. Závodník je tak až ten poslední a ten, který se musí přizpůsobit.     Cca měsíc před konáním soutěže její organizátor zveřejní takzvané „Zvláštní ustanovení“. To je soubor informací "jak se konkrétní rally pojede".  Tam se závodní posádky dočtou, kolik bude mít soutěž kilometrů, na jakém bude probíhat povrchu, jestli se bude jezdit za tmy, do kdy se musí přihlásit, jaký bude mít soutěž harmonogram (na minutu!), nebo třeba kde bude umístěná servisní zóna a kam musí na svém voze nalepit reklamu. Jednodenní soutěže se většinou odehrávají v sobotu, dvoudenní sobotu + neděli. Častokrát bývá také slavnostní start organizován na páteční podvečer do historických center měst, aby si pohledem na závodní auta přišli na své i ti, kteří se nakonec k rychlostním zkouškám nepodívají. Základní ustanovení obsahují vše, kromě mapy rychlostních zkoušek. Tyto mapy jsou zveřejněny nejdříve týden před vlastní soutěží.     Naše posádka musí na jednodenní závod sbalit kufry už ve středu po poledni. V práci si vzali dovolenou na půl středy, čtvrtek a pátek. Mají smůlu, protože s nimi zrovna nemůže jet jako doprovod kamarád mechanik. Musí tedy ve středu naložit závodní auto, benzín (závodní auta obvykle používají speciální palivo), nutné díly, které mohou v průběhu závodu vyměnit a vyrazit. Jeden ze členů posádky usedá za volant dodávky nacpané nářadím a závodními díly (vypůjčili si ji u známého). Za dodávkou se vlní vlek s naloženým závodním autem (na ten je potřeba speciální řidičské oprávnění). Druhý člen posádky usedá do osobního vozu, se kterým bude posádka v místě závodů trénovat. Pozdě ve středečním večeru oba dva závodníci skládají hlavu v místním penzionu a usínají.     Ve čtvrtek ráno, obvykle okolo osmé hodiny je čeká prezentace posádek. Na této prezentaci naši dva borci obdrží itinerář, což je vlastně navigační knížka, která v neznámém kraji vede posádku po trase závodu k jednotlivým rychlostním zkouškám. Zároveň obdrží výkaz o tréninkových jízdách, označení tréninkového vozidla a GPS. Každou z rychlostních zkoušek mohou v rámci tréninku projet pouze 3x. Trať v průběhu tréninkových jízd hlídají označení i neoznačení pořadatelé. Ti do výkazu tréninkových jízd vyznačí čas vjezdu do tréninkového úseku i čas výjezdu z něj. Protože tréninky posádek probíhají omezenou rychlostí podle pravidel pořadatele (mimo obec do 90km/h, nebo dle místní úpravy nižší, v obci 50km/h nebo dle místní úpravy nižší), mají v autě nainstalovánu GPS, která hlídá jejich rychlost po čas celého tréninku. Při překročení dovolené tréninkové rychlosti má tak pořadatel důkaz pro pokutování posádky, nebo pro její vyloučení ze soutěže. Pokuty nejsou nijak malé, obvyklá sazba je: 500kč za 1km/h nad limit při každém překročení rychlosti. Mimo termíny pro tréninkové jízdy je jakýkoliv pohyb posádky na této komunikaci zakázán a to i kdyby jeli 30km/h řekněme na nákup 😀 Z vlastní zkušenosti mohu říct, že je safra těžké se soustředit na psaní rozpisu, aby správně fungoval v rychlosti třeba o 100km/ h vyšší a zároveň si hlídat 80km/h, když jste zvyklí jezdit 90.     Celý čtvrtek tak naše posádka stráví v autě a najezdí téměř 500km průměrnou rychlostí 62km/h, což jí trvá asi osm hodin a spotřebuje u svého tréninkového auta plnou nádrž. Každou ze tří rychlostních zkoušek si projede třikrát. Jezdec od startu každé rychlostky diktuje spolujezdci trať. Ten jí formou značek píše do poznámkového bloku, ze kterého při závodě jezdci bude trať číst. Přitom zároveň musí za jízdy spolujezdce navigovat, podle itineráře, kudy závodní trať povede. Při první průjezdu si jezdec trať spolujezdci nadiktuje. Při druhém průjezdu spolujezdec už jezdci poznámky čte a ten je opravuje v místech, kde nejsou dokonalé. Třetí průjezd se obvykle používá už jen k doladění detailů. Naše vyježděná dvojka tedy ve čtvrtek pozdě večer usíná na penzionu po několika stovkách kilometrů. Jezdec bude mluvit ze sna nesmyslná slova typu „levá dva“ a spolujezdci se zdá o nekonečných stránkách papírů.     Do pátečního rána borci vstávají už s lehkým adrenalinem. Dnes konečně usednou do závodního auta, ačkoliv závodit se ještě nebude. Po vydatné snídani, kterou u nervóznějších typů po čas všech závodních dní zajišťují jen jogurty a ovoce, míří posádka na administrativní přejímku. Zde jsou zkontrolovány všechny náležitosti, na základě kterých může nastoupit k závodu. Tedy zdravotní stav posádky – doložený zdravotní kartou, platná licence obou členů posádky, platný řidičský průkaz obou (!) členů posádky, úrazové pojištění závodníků, veškeré doklady k autu – pojištění, technický průkaz, sportovní průkaz, historický průkaz - pokud je vozidlo historické. Stejně tak probíhá vyhodnocení tréninkových jízd – zda posádka absolvovala minimálně jeden a maximálně tři průjezdy každou rychlostní zkouškou, nebo zda nepřekročila povolenou rychlost. Protože naši kluci jsou vzoroví, procházejí bez potíží. Výměnou dostávají startovní čísla a reklamy pořadatele, které musí upalovat nalepit na svoje závodní auto.     Za několik minut jim začíná technická přejímka. To znamená, že se každá posádka musí v přesně předepsaném čase dostavit na technickou kontrolu závodního auta. Kontroluje se platnost všech dokladů k autu i homologací vybavení posádky (něco jako min. doba trvanlivosti :-)) přileb, nehořlavého prádla, kombinéz. Na auto se posléze vrhne tlupa technických komisařů, kteří zkontrolují pneumatiky, bezpečnostní prvky auta, motor, soulad všech úprav s pravidly a na závěr auto zváží (každé má min. předepsanou hmotnost). Posledním úkonem na technické přejímce je montáž modulu GPS do závodního auta. Díky ní, pořadatel zjistí, kde se posádka v každém okamžiku soutěže nalézá. Vestavěný detektor nárazu zase upozorní na možnost nehody. Naši měli opět vše v pořádku. Komisaři tedy do sportovního průkazu vepsali záznam o startu soutěžního vozidla a tím potvrdili, že je technicky způsobilé pro účast v závodu. To už ale posádka upaluje do servisní zóny…     Servisní zóna je obvykle zřízena v průmyslových areálech, nebo na velkých parkovištích u nákupních center. To je místo, kde mají posádky svoje zázemí a doprovodné vozy. Zde probíhá veškerá servisní práce na závodních autech. Většina závodníků, stejně jako naši, nemá mechaniky, kteří by jim „servis postavili“. Hned po technické přejímce tak pod závodním autem rozprostírají servisní plachtu, která zabraňuje znečištění prostor pod autem, např. při úniku oleje při jeho doplňování. Druhou nezbytnou položkou je servisní stan nad autem, aby našim jezdcům – kteří jsou zároveň mechaniky, zabezpečil trochu ochrany před sluncem, nebo deštěm. Dodávka, nacpaná díly a nářadím tvoří jednu stranu stanu a ten je k ní i připevněn s ohledem na náhlé poryvy větru. Kluci to stihli tak tak, protože už ve tři hodiny začíná v centru města slavnostní start.  
Slavnostní start Rally Tatry 2013

Slavnostní start Rally Tatry 2013

  Na slavnostním startu se tísní davy lidí a obdivují závodní vozy, které jeden po druhém přejíždějí startovní rampu. Na ní zastaví a vydají se napospas zvídavému moderátorovi. Fotoaparáty, případně kamery reportérů cvakají. Naši kluci se usmívají, ačkoliv jsou „různým harcováním“ v předchozích dnech hodně unaveni. Ale dělají to rádi. Napětí, únava i stres patří k rally tak, jako ke každému jinému sportu. Na startovní rampě posádka dostává jízdní výkaz. Jedná se o kartičku, do které jí budou zaznamenávány dosažené časy na rychlostních zkouškách i časy příjezdu a odjezdu z klíčových bodů soutěže. Soutěž tím pro naši dvojku oficiálně začala. S vozem však nesměřují do servisní zóny, ale do uzavřeného parkoviště. To je ohraničený prostor, hlídaný pořadatelem, kde musí být všechny závodní vozy umístěny až do ranního servisu. Tím je zajištěno, že každý ze závodníků bude mít pro práci na svém autě po dobu závodu k dispozici stejný čas. Navigátor od teď musí na vteřinu hlídat čas, používaný pořadatelem. Za jakékoliv zpoždění oproti stanoveným časům by totiž přišla nemilosrdná penalizace.     Auto našeho týmu má stanovený odjezd z uzavřeného parkoviště až v 8:30. Jezdec se na penzionu probouzí už v 5:30. Ačkoliv se takto nebudí prvně, nervy začínají pracovat. Vypravuje se na ranní výklus, nebo procházku, aby zahřál tělo a vyčistil mysl. V 6:30, kdy se sprchuje se probírá ze spánku spolujezdec, který má nervy o něco železnější :-). V 7:15 oba pozřou jen to, co je možné – ovoce, jogurty a nápoje a převléknou se do nehořlavého spodního prádla, bot a kombinéz. V 8:00 připravují všechny nástroje v servisu na příjezd závodního auta z uzavřeného parkoviště. Na první servis mají čas pouze 15 minut. V noci byla zima, bude tudíž potřeba dofouknout pneumatiky. Naštěstí nezačalo pršet, tak není nutné vyměnit pneumatiky na sucho za pneumatiky na mokro. V 8:30 startuje jezdec auto v uzavřeném parkovišti a vyjíždí z něj do servisní zóny. Tam se oba členové posádky transformují do role mechaniků a kmitají okolo vozů. Při práci se snaží bez nervozity konverzovat s fanoušky, kteří tu a tam chtějí plakát, podpis, nebo fotku. Pět minut před limitem pro servis zabzučí hodiny a spolujezdec hlásí: musíme jet! Na výjezdu ze servisní zóny obdrží poznámku do jízdního výkazu stejně, jako když do něj vjížděli a podle itineráře směřují 15km normálním sobotním silničním provozem ke startu rychlostní zkoušky. Spolujezdec vede jezdce podle pokynů v itineráři – tady vlevo, za 500 metrů vpravo a po dvaceti minutách přijíždějí ke startu rychlostní zkoušky. Po patnácti kilometrech se už zahřály pneumatiky a tak jezdec vyskakuje z auta a upouští je na hodnotu tlaku, kdy optimálně fungují. Musí spěchat, protože do časové kontroly před startem musí vjet ve správnou – vždy pro konkrétní posádku předepsanou minutu. Organizátor jim zaznamená čas vjezdu do předstartovní zóny, naposledy zavtipkuje a tím veškerý humor končí.     V prostoru mezi časovou kontrolou a startem se tísní 4 vozidla. Podle pravidel rally už žádná z posádek nesmí opustit vozidlo, ani zastavit motor. Do rychlostní zkoušky jednotlivá auta startují s minutovými odstupy a našim zbývají čtyři minuty. Spolujezdec listuje připraveným rozpisem z tréninku, aby měl dobře odděleny všechny listy a nehrozilo, že omylem otočí dva najednou. Jezdec okem přehlíží všechny palubní přístroje, zejména teplotu motoru, tlak oleje a několik dalších. Všechno je v pořádku a přepíná vůz z přejezdového režimu na závodní. Teď už nejsou tolik omezeny otáčky motoru a může vydat veškerý výkon. Už jsou prvním autem na startu a vjíždí ke startovní čáře. Startér si rovná předek vozu ke startovní čáře a jezdec zbývajících 50 vteřin drží auto na ruční brzdě s nohou nad plynem. Spolujezdec ukládá jízdní výkaz, kam mu startér zaznamenal čas startu. Zavírá okno a připravuje se spustit stopky, kterými si ověří čas, naměřený pořadatelem. Komunikačním zařízením v přilbách proletí poslední povzbuzující slova, startovací hodiny ukazují 5, 4, 3, 2, 1 – ruka držící ruční brzdu padá. Auto se přikrčí k silnici a vystřelí vpřed…     Je to super. Auto právě protnulo cílovou fotobuňku a jezdec sundává nohu z plynu. Za cca 500 metrů zastaví v cíli rychlostní zkoušky. Oba si utírají pot z čela a spolujezdec připravuje opět jízdní výkaz. Do něj mu v cíli organizátor zaznamenává dosažený čas. Letmou kontrolou se svými hodinkami zjišťuje, že je v pořádku. Posádka si sundává přilby, sděluje si dojmy a míří ke startu další rychlostní zkoušky, která je tentokrát vzdálená jen 12km. Scénář se opakuje… Přibližně ve 12 hodin se po prvních třech průjezdech celý závodní ansámbl stočí zpět do servisní zóny. Zde dochází k výměně popsaných jízdních výkazů za prázdné pro další etapu (další tři rychlostní zkoušky) a každá posádka dostává limit 20 minut pro servisní práce na voze. Naši měli štěstí. Autu se nic nestalo. Proto pouze kontrolují tlaky v pneumatikách, náplně kapalin a umývají čelní okno. Obloha je zatažená a je dusno. Bude pršet, nebo ne? Rally je neživí, přesto mají svého člověka na počasí, který jim telefonicky sděluje, že v nejbližších třech hodinách žádné srážky nespadnou. Ve zbývající minutě – napít, vyčůrat a sezobnout pár bobulek hroznového vína. Tak tak, stíhají svůj čas výjezdu ze servisu. Závodní auto jim spotřebuje cca 60 litrů na 100 km, takže je třeba doplnit benzín. Tankovací zóna je při výjezdu ze servisu a jinde se tankovat nesmí. Po dobu tankování jsou auta pod dohledem hasičů, dveře musí být otevřené a posádka nesmí mít připnuté bezpečnostní pásy. Mechaniky nemají, ale ochotný soused v servise poskytl svoje lidi, kteří každým otočením kliky pumpy do závoďáku lifrují litr paliva. S plnou nádrží odjíždí naše posádka ke druhému průjezdu rychlostními zkouškami.     Štěstí přeje připraveným a naši mají auto připravené dobře. V posledním servisu před třetími průjezdy však musí nasadit mokré pneumatiky. Při cestě z cíle poslední rychlostní zkoušky do servisu už padaly na čelní sklo malé kapky deště. Nebudou riskovat. Během dvaceti minut vyměnit ve dvou lidech všechna čtyři kola a ještě stihnout standardní servisní úkony není jednoduché, ale kluci jsou sehraní a tak to zvládají. Tentokrát však nezbyde čas na občerstvení a do poslední rundy vyrážejí s žízní. Deštěm se trať hodně změnila, ale naše posádka úspěšně dorazila do cíle poslední rychlostní zkoušky. Odtud cesta už nevede do servisní zóny, ale na cílovou rampu. Místo, kde se odehrál slavnostní start se v sobotu v 17 hodin proměnilo ve slavnostní cíl. Opět diváci, opět moderátor, opět reportéři. Kluci ale už myslí jen a jen na sprchu, pořádnou večeri a nocleh v penzionu. Odevzdávají jízdní výkaz. Je to v pořádku a podařilo se jim dosáhnout nejrychlejšího času v rychlostních zkouškách, nepřetáhli servis a všude byli včas. Získávají první místo. Několik zvídavých otázek, několik fotek a potom je už konec. Tedy skoro. Auto musí odevzdat do uzavřeného parkoviště pro případ, že by se mezi soupeři našel někdo, kdo by rozporoval jeho technický stav. Do vyřešení všech protestů musí zůstat všechna auta v uzavřeném parkovišti. Tento čas naši využijí ke sbalení servisu a s naloženou dodávkou jen čekají, až se brány parkoviště odemknou. Není kam spěchat, už pamatují i doby, kdy jim auto vrátili o půlnoci. Tentokrát to tolik netrvá a osm hodin večer si mohou auto vyzvednout. Rychle jej naloží a upalují na penzion. Snad jim v devět hodin večer ještě udělají něco k večeři.     Domů to mají přes celou republiku, takže raději zůstanou na noc zde, aby si pořádně odpočali. Stejně by se domů vrátili pozdě v noci. Po nedělní snídani vyjíždějí. V neděli ve dvě jsou doma a ve čtyři hodiny je auto složené a umyté v dílně. Zbývá z dodávky vynosit všechny náhradní díly, umýt jí a vrátit známému. Při večeři rodině, která tentokrát nemohla být s nimi, sdělí dojmy z úspěšného závodu a dají se na kutě. Unavení, o mnoho tisícovek lehčí ale spokojení z úspěšného sportu. Zítra je čeká vstávání do práce. Budou vyřizovat agendu za dva a půl dne dovolené a také organizovat repasi auta před dalšími závody...  

Takhle se jezdí rally… 🙂

    Tak co? Ještě pořád si chcete zkusit jezdit rally? Pořád vás zajímá co vše potřebujete k tomu, abyste mohli začít? Jestli si můžete auto postavit sami? Jak takové auto jezdí na technickou prohlídku? Co vše musí splňovat? Kolik to stojí? Co je to zdravotní karta, co je to licence a jak jí můžete získat? Potom se těšte se na další díl! 🙂 Další díly seriálu: Jak začít jezdit rally díl 2.: Auto na rally. Přidejte se k našim fanouškům! Sychra racing - fanděte nám na facebooku  

Přečteno 7990x.

Článek má následující štítky:

1 komentář u “Jak začít jezdit rally díl 1.: Jak se jezdí rally?

  1. tak uz vim, proc jsou zavodnici po zavode bez auta 😀 a ja si rikal, jaky to ma vyznam 😮 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.