Ekonomie dobra a zla – recenze

Nadupán euforií (vydržela celou barovou pražskou noc) po pátečním workshopu s Tomášem Sedláčkem jsem v sobotu ráno rozrazil dveře a napsal si na papírek: koupit jeho knížku. Ihned potom jsem se skácel do postele, usnul a po vystřízlivění vše zapomněl. Za pár týdnu jsem dostal od přítelkyně onu knížku darem a začetl se do prvních stránek.  
Ekonomie dobra a zla

Ekonomie dobra a zla

Velký problém byl, že jsem se na tohle dílko opravdu hodně těšil a ještě větší, že jsem jako poslední knížku před touto přelousknul Ekonomické bajky. Nic není tak bezbřehé, jako nepřiměřené očekávání a dobře, řeknu to na rovinu: "Na Tomášovu knížku pějí v recenzích ódy ekonomové, ale mě neoslovila!". Ve vší úctě k panu Cejnarovi, který o knížce napsal, že je „okouzlující“ musím říct jedno velké sorry! Já totiž potřebuju zábavu, potřebuju show. Rozumím, že ve standardní ekonomické šedi knížka s náskokem vystupuje z řady a že obsahuje spoustu zajímavých a neotřelých faktů, ale ta forma.   Ta forma plná citací (je fajn si zopakovat epos o Gilgaméšovi, ale proč v každé stránce citovat útržky té či oné osoby ekonomického světa?) mě hodně nudí a přiznám se, že poprvé jsem s knížkou sekl na stránce 60 a dlouho, dlouho se přemlouval, abych pokračoval dál (viz např. stránka 172 cca z 1/3 tvořena citacemi a mnoho dalších ji z oka vypadlých). Safra co to je? Tohle čtení rozhodně není "dynamická a zábavná jízda" jak jej označil Jan Kraus, toho času herec a ironizér.   Věřím tomu, že „zajetému vysokoškolskému profesorovi s univerzitním inventárním číslem“ se z neotřelého pohledu knížky na ekonomické souvislosti budou ježit i chlupy na chlupech, ale tuctový čtenář může mít problém informace pozřít. Mrzí mě to o to víc, že knížka vážně obsahuje spoustu zajímavých informací o vývoji světových trhů a mechanismů ze začátků více, či méně skrytých v náboženství i církvi a později v politice nebo v "teoriích“ ba i v samotné společnosti. Bohužel vysokoškolská forma ubírá knižním stránkám na kráse a obyčejný člověk se musí hodně nutit do čtení, aby se dozvěděl, jak to bylo v minulosti s dluhy nebo jací byli židé mistři oklik. Možná právě proto mě na celé knize nejvíce zaujalo číslování stránek. Ty totiž ukazují nejen počet přečtených stránek, ale také počet stránek, které Vám zbývají ke zdárnému zdolání konce.   Knížku mohu doporučit ekonomickým nadšencům a encyklopedistům, kteří nečekají poutavý, výživný příběh, který se sám čte. Ten kdo čeká atraktivně líčený děj se zklame a utopí se v jinotajích, cizích slovech a pramenech. Je to škoda, protože Tomáš je typem člověka, který rozhodně umí získat pozornost a nejsem si jistý, že se mu to zde podařilo. Ačkoliv, možná jsem jen o tolik pozadu, že zatím nedokážu knihu ocenit a až zmoudřím, procitnu, vezmu svá slova zpět…   PS.: Rozhodnutí, zda je se "vyplácí" konat dobro nebo zlo, raději nechám po přečtení knihy na Vás 🙂
Příspěvek byl publikován v rubrice blog se štítky , , a jeho autorem je Luba. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 komentáře u „Ekonomie dobra a zla – recenze

  1. Je to tak. Tímhle stylem se píší diplomové práce: 60 % citace; 10 % chabá interpretace, 30 % omílání toho, jak je ta má interpretace boží, originální a světoborná. Diplomka jo, knížka ne.
    Navíc Sedláček se snaží vzbudit dojem, že se orientuje v dějinách filozofie, což se mu asi mezi ekonomy daří, nicméně ve skutečnosti jsou jeho mezery trestuhodné. Naprosté nepochopení a zkreslení Kantovy etiky, povrchní pohled na středověkou filozofii, zcela nekonzistentní uchopení platonismu (kterému by se dalo vyhnout, kdyby autor lépe četl Husserla), hodnocení epikurejské školy pravděpodobně opsané ze sebraných spisů Jana Pavla II…
    Subjektivní pocit: Nudná a zbytečná kniha.
    Objektivní fakt: Kniha, která si hraje na něco, čím není.

  2. Děkuji za komentář, v mnoha věcech to vidím podobně. Opravdu mě mrzí, že takový člověk dal do kupy tak „suchou“ knihu. Přitom stačilo přidat třeba jen povrchní příběh, klidně to mohlo být klišé a kniha by se možná i četla sama.

  3. Prečetl jsem 40 stránek a zažil totéž. Přišel jsem o motivaci to číst dál. Hledal jsem, jestli někdo má podobnou zkušenost a našel. Věřím, že tu knížku má smysl dočíst a nakonec se mi investice mentální energie vrátí v podobě inspirativních myšlenek, ale bude to asi fuška.

    Je to jako tatarák s bramborákem. Když se toho sní moc, tak se to pak dlouho a těžko tráví, ale příště to člověk udělá zase a zkusí toho sníst ještě víc.

  4. Tomáši, srovnání s tatarákem je myslím na místě 🙂 Já se zatím k dalšímu zakousnutí zatím neodhodlal.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.