Demokracie po česku

Podvedli mě! Rozčiloval se nedávno v televizi jeden starší pán, který si na zájezdu po krásách českých zakoupil ultramoderní hrnce za několik tisíc korun. U toho jsem si hned vzpomněl na několik dalších zdánlivě nesouvisejících příběhů a uvědomil si, jak chutná „demokracie po česku“. Všechny se udály právě v listopadu, který by pro náš národ měl tolik znamenat.   Příběh byl zfilmován jedním publicistickým pořadem před několika dny. Do schránky přišel letáček a starší pán zajásal! Zajede si za 96 korun autobusem na prohlídku zámku a ještě k tomu dostane štangli salámu. Škoda, že je sám, protože manželské páry místo salámu dostanou unikátní sadu kuchyňských nožů, o jejichž technologii ještě neslyšel ani Horst Fuchs. Domů si přinese ultramoderní hrnce za deset tisíc a smlouvu, podle níž je bude každý měsíc splácet. Protože ráno bývá moudřejší večera, hned druhý den pánovi dochází, že hrnce vlastně nepotřebuje a tisíc korun měsíčně není žádná malá částka. Ihned chce odstoupit od smlouvy a diví se, že je tento úkon problematický. Vzburcuje tedy média a do kamery kroutí hlavou, jakéže podvody jsou dnes na lidech možné a co teď má proboha dělat?   Několik set kilometrů dále od našeho pána právě demonstrují ve zlínském kraji studenti proti komunistům ve vedení kraje. Nemohou vystát, že se do křesel v jejich regionu posadí právě oni. Den voleb více než 2/3 spoluobčanů bojkotovalo – ať už kvůli nezájmu o politické dění, nebo naopak kvůli vyjádření nesouhlasu se současnou politickou situací. Většinově a pěkně po česku – když se mi něco nelíbí, tak je nejlepší je nedělat nic. Co já bych se namáhal. Disciplinovaní voliči KSČM se k volbám dostavili jako obvykle a hle – dostavil se i patřičný výsledek. Pozdě „bycha“ honiti. Co zbývá teď? Jistěže křičet, jak se mi to nelíbí, protože je to nejjednodušší, co mohu dělat. Na čtyři roky to stačí, kdo by se pachtil s tím, že by ty čtyři roky věnoval opozici aby, takové situaci zamezil. Jednoduše tak studenti už jen mohou křičet z plných hrdel, leč komunista z nich má prd*l. 🙂   Nedaleko Zlína došlo ke sportovní tragédii. Závodní vůz opustil trať rychlostní zkoušky a nešťastně srazil čtyři mladá děvčata, která následkům zranění na místě podlehla. Média, všímající si rally pouze ve chvílích nehod okamžitě začala přilévat do ohně povětšinou zkreslenými fakty a odborníky z příkopu typu „Pomajbíka“. Společnost se rozdělila na dva tábory – pro a proti. Zatím co jedni rally podporovali, druzí nedokázali pochopit třeba to, jak mě kdosi cizí, v pořadatelské vestě na rally může vůbec říct, abych ze svého pozemku, který přiléhá k silnici odešel, když tam jezdí závodní auta! Nebo jak je vůbec možné, že lze uzavřít silnici a pronajmout ji k pořádání akce podobně, jako se pronajímají a uzavírají třeba náměstí. Bědují jak to, že je možné že závodníci „porušují předpisy“, když v obci se musí přece jezdit 50. Starostka jedné z obcí dokonce do médií poskytla rozhovor o tom, jak zde rally nechtěli, až z toho zapomněla dodat, že zastupitelstvo muselo s ohledem na platnou legislativu s akcí vyslovit předchozí souhlas.   Česká vláda v listopadu rozhodovala o církevních restitucích. Národ se opět rozdělil na několik táborů, z nichž největší byl ten, který restituce nezajímaly. Menší ten, který s nimi nesouhlasil a nejmenší ten, který je schvaloval. Když ponechám stranou to, jakými způsoby církev svůj majetek v historii někdy získala (sorry, seš moc bohatá, máš les i pole. Nedá se nic dělat, musíme tě prohlásit za čarodejnici) politici rozhodli za nás. Za občany. Vtipy o Kalouskových hodinách, diskuse o Rathovi, o Sobotkovi, o pandurech, nebo třeba o tom, jak je možné že si Nečas s Peakovou handlují ministerstva slýchám skoro denně. Za poslední rok jsem snad nepotkal jediného člověka, který by byl se současnou situací ve vládě a se směřováním spokojen.   Ze čtyř zdánlivě nesourodých listopadových příběhů roku 2012 vyplývá, že špatně, velmi špatně jsme si tu demokracii vyložili.   Ty přece nemusíš jít k volbám. Ono to nějak dopadne. Hlavně ale, ať nezvítězí komunisté, to bys byl potom opravdu dožrán! To by ses se poté zvedl a šel jim od plic říct, jak je tady moc nechceš. Je přece jedno, že byli zvoleni v souladu se zákonem. Je jen věcí tvojí a tvých spoluobčanů, že jste nezvolili někoho jiného. I ti, kteří jsou výše, než v krajích jsou špatní. Ne. Nepůjdeš k volbám, ještě se budeš muset zvednout od televize, ještě budeš muset přemýšlet, komu dáš hlas. Stejně s tím nemůžeš nic dělat a mnohem lepší je posílat si vtipy přes facebook. To tě nic nestojí.  Demokracie opravdu neznamená, že si můžu dělat, co chci. Neznamená to, že si na závodech stoupnu kamkoliv, protože mi přece nemá kdo co nařizovat. Budu si stát kde chci, protože máme tu demokracii a běda, když se mi něco stane, to pak je jasně na vás vážení pořadatelé! Měli jste to lépe zabezpečit, protože já neumím číst cedule nebezpečný prostor, které jsou tam zatlučené. Měly tam být betonové zábrany a policie se psem. Jsem líný číst a rozhodovat. Rozhodně si nebudu studovat vyhlášku o provozu na pozemních komunikacích, abych věděl, jakou rychlostí mohou závodní auta jezdit přes obec. Nejlepší bude spoléhat na jiné. Pojďte a pomozte mi utvořit si názor! Já ho po vás budu papouškovat. Samotnému se mi do toho nechce. Nechce se mi číst podmínky smlouvy, kterou podepisuji. Vždyť je to jedno. No a kdyby něco, můžu si vždycky stěžovat do televize, jak mě ti lotři nátáhli. To oni za to můžou. Vážně!  
Vážený občane, jsi svéprávný a jsi odpovědný za svůj život i za zdraví. Ty, který jsi svéprávnosti pozbyl nebo zatím nenabyl, máš zástupce, který tuto odpovědnost nese za tebe. Všechny možnosti i lehkosti svobody máš vyváženy tíhou odpovědnosti. Můžeš si dosyta užívat obojí, rozhodně však nečekej, že to udělá někdo za tebe.
 
Příspěvek byl publikován v rubrice blog se štítky , , a jeho autorem je Luba. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.